Světové soutěže krásy

V minulých dnech jsem se dozvěděla o bodování našich krásek v mezinárodních soutěžích krásy. Lili Fisherová postoupila do TOP 15 v Miss Intercontinental, Veronika Pompeová zase v Miss Internacional. Jak vám to holky závidím…. Já sama jsem se zúčastnila v roce 2003 Miss World v Číně a v roce 2004 Miss Universe v Ekvádoru. V Číně jsem byla úspěšná jen v doprovodné soutěži Miss Sport, což mi ale v konečném umístění stejně nepomohlo.

Mnozí z vás si asi nedokáží představit, jak to na takové světové soutěži krásy chodí. Mnohé to asi ani nezajímá, ale jak už jsem psala svým příznivcům - i kdyby mé články měly potěšit jen jednoho člověka, stojí mi za to je psát.

Takže světové soutěže - no, není to sranda. Miss World i Miss Universe jsou obrovské akce, na kterých se pracuje celý rok a kolem kterých se točí mraky lidí.

Na každý ročník se sjede přibližně stovka vítězek národních soutěží krásy (na Miss World nás bylo 110) a organizátoři každou z nich střeží jako oko v hlavě. Při každém pohybu skupiny děvčat z hotelu nás hlídalo několik desítek policistů a při přejíždění autobusem z místa na místo nás doprovázela kolona policejních aut...Dokonce když jsem chtěla jít ze svého pokoje na pokoj Miss ze Slovenska, musela jsem hotelovým telefonem zavolat svou opatrovnici (každá skupina po sedmi dívkách měla svojí opatrovnici, která jim se vším pomáhala), aby mě v mém pokoji vyzvedla a za Slovenkou odvedla....Někdy jsem si tam připadala jako v mateřské školce, i na záchod jsme totiž mohly chodit jen se svolením....Bezpečnostní opatření byla ale v soutěži takového měřítka nezbytná.

Každá světová Miss představovala třicetidenní přípravy. Nebyly to jen nácviky choreografie, ale také cestování a poznávámí země, ve které se finále konalo, účast na charitativních akcí atd. Jestli jsme denně spaly šest hodin, bylo to moc...Takových soutěží se ale můžete zúčastnit jen jednou za život, takže to pro mě bylo spíše příjemné.

Nevyvracím, že jsou výsledky světových soutěží zčásti ovlivněné politikou, já se ale za své neumístění rozhodně nerozčiluji. V porovnání s ostatníma jsem nijak nevynikala. Vedle černošek jsem se dokonce trochu styděla. Byly náááádherné....Nemusely se vůbec líčit a svou krásou převálcovaly většinu umělých jihoameričanek.

Jenže znáte to, každá holka má v sobě touhu být tou nej...takže i když jsem na obě soutěže odjížděla s pesimistickým výhledem, tajně jsem doufala, že se na mě alespoň trochu usměje štěstí. S odstupem času ale vnímám jako velké štěstí hlavně to, že jsem se na tyto mezinárodní soutěže vůbec podívala. Díky Miss World jsem poznala Peking, Šanghai, Hong Kong, Xi-an a Hainan. Díky Miss Universe zas skoro celý Ekvádor a hlavně úžasné Galapágy. Doposud jsem v kontaktu s některými děvčaty, např. s Miss Columbie, Miss Northern Ireland, Miss Slovensko nebo s Miss Canada a jsem ráda za možnost porovnávat jejich životní cesty s těmi mými.

Byly to pro mě další nezapomenutelné zkušenosti, za které naší Miss ČR nesmírně vděčím. Ať máte o panu Zapletalovi jakékoli mínění, věřte, že mě svou korunovací na Miss v dosavadním životě splnil několik snů...