Prezident Klaus vypustil do společnosti značný problém,

 a to bez předchozího řešení hlavní otázky, koho všeho se to alespoň početně bude týkat,  a zda budou mít vězni možnost kam jít, co s nimi bude a se společností, spoluobčany , mezi které byli věznění v podstatě hozeni.

 Je samozřejmě diskutabilní, proč se Václav Klaus nedržel svých dlouhodobých názorů ohledně amnestie, vlastnost, která mu byla vždy přisuzována jako jeho velký klad. Je též divné, že amnestie zahrnuje případy velkých finančních machinací. Je ale též s podivem, že opozice chce vyvolat dokonce nedůvěru vládě. Je to ale státnické?

Je státnické, že se předem nezabezpečí kroky, pro zvládnutí celého procesu omilostněných?

Proč prezident svou amnestii tímto nepodmínil, proč ji nedal časový rámec nebo nepodnikal patřičné kroky předem. Proč se opozice snaží ochromit nyní vládu, která bude muset brzy řešit vážnější případy a důsledky takto neuváženého, hromadného propouštění. Proč nemají vězni možnost zůstat ve vězení pod jiným režimem, dokud nebude  jistota, že jen nerozšíří případy kriminálních činů z finanční nouze, z velké recidivy, či nerozmnoží řady bezdomovců.

 Proč se vymazává rejstřík lidem, kteří trpí značnou recidivou i v oblastech ublížení na zdraví? Měl by se značně zpomalit proces propouštění a řešit aktivně problémy bezprizornosti lidí již propuštěných.

Pokud se totiž v co nejkratším období nepodniknou patřičné kroky, budeme řešit velmi vážné situace již v brzké budoucnosti. Již nyní , pár dní po amnestii, vznikají značné problémy.

Na rozdíl od Václava Havla, kterého za amnestii kritizoval, Václav Klaus již s předchozími amnestiemi zkušenost měl, i jejich dopady, dokonce  jako vysoký státní činitel.

Prezident velmi populistickým krokem (které vždy zavrhoval) a rozsahem amnestie, způsobil velký problém. Je možné, že jsou zde i jeho určité osobní zájmy. Lze ale vidět také jednu z dalších možností a to, naposledy si řádně užít své moci, tedy pocitu, droze, které se zřejmě i prezident stal obětí. Nepoužívejme to, co neumíme používat, co nám více škodí, než prospívá, ale hlavně když to škodí ostatním. Mnoho spoluobčanů bylo pohrouženo do stavu stresu z vývoje věcí příštích, a vězni?

 Co budou dělat dál, až jim dojde kapesné z věznice a nebudou mít jiný příjem. Vypuštění těchto lidí do bezprizornosti vidím jako obzvlášť kruté a neprozíravé, především v období před těmi nejstudenějšími měsíci zimy.

Nejjednodušší, resp. nejúčinnější, by byla revokace amnestie u případů tvořících značné pochyby a usměrnění jejího průběhu. Je to v zájmu bezpečnosti našich spoluobčanů, včetně těch propuštěných. Pokud se stala chyba, je třeba ji co nejdříve napravit. Pokud jsou naši spoluobčané vážení, tak bychom si jich měli vždy vážit, zvláště při svých rozhodnutích a účincích jejich dopadů.

Řešme otázky zvládnutí situace táhnutím za jeden provoz a ne dalším vyvoláváním nedůvěry vládě, a tímto tlačit na snižování její akceschopnosti v době potřeby rychlých opatření, ať se nám tato vláda líbí, či ne.