Sociální demokraté přišli do voleb s něčím naprosto novým. Přišli s naprosto novým dělením společnosti. Není zde chudých ani bohatých. Ani dělníků ani inteligence. Ani pracovitých ani líných. Nové rozdělení společnosti podle ČSSD a páně Paroubka jest na obyčejné a neobyčejné. Těžko říct, podle čeho se rozhodli zrovna pro takovéto rozdělení, ale věřme křišťálovým mozkům Lihového domku, oni to s námi přece jenom myslí upřímně.
Dlouho jsem přemýšlel a nejen já nad tím, kdo jsou vlastně ti obyčejní lidé. Jsou to lidé kteří vypadají nějak jinak? Mají například žluté vlasy, zelené oči, čtveratý obličej a špidlatý nos? Nebo jsou to lidí kteří žijí na určitém specifickém území? Ale čím více jsem přemýšlel, tím více se objevovalo otazníků a nejasností. Proto jsem se o tuto otázku podělil i s pár přáteli a zeptal se jich, jestli jsou oni obyčejní nebo neznají někoho obyčejného? Musím dát za pravdu mému kamarádovi, který studuje filosofii, že dělení lidí na určité skupiny či kasty podle nějakého klíče je zhovadilost prvního řádu. Již se několik lidí o toto dělení snažilo a víme jak to dopadlo, někde dokonce pořád funguje, ikdyž ilegálně (například v Indii).
Bohužel při debatě s přáteli jsem se nedočkal odpovědi na mou otázku a tou pořád bylo "kdo to vlastně jsou ti obyčejní lidé, které nikdo nikdy neviděl?". Moje přirozená zvídavost mi nedala a rozhodl jsem se vydat na předvolební meeting ČSSD s myšlenkou zeptat se kandidátů do PS, jistě hlav pomazaných a křišťálově čistých, kdo tedy jsou oni obyčejní lidé. Bohužel vzhledem k místu mého bydliště neměl jsem možnost zeptat se samotného mistra diskuse, rétora a nositele sexy mozku Jiřího Paroubka. Musel jsem se spokojit s ekonomickým expertem, bývalým ministrem financí bez jakéhokoli ekonomického vzdělání, Dluhomilem Sobotkou. Ten již s krunýřem kolem krku, ale v bojové náladě na náměstí představoval program ČSSD. Jak bylo řečeno moderátorem meetingu, po představení pro diváky (obyčejný tyátr v podání "Železného Zekona") bude možné položit kandidátům otázky. Ti se pravděpodobně zalekli téměř stejného počtu odpůrců jako sympatizantů, tak se během estrády nenápadně vytratili, aby nemuseli odpovídat na jistě všetečné otázky, na které nemají připravené odpovědi a podklady.
Takže bohužel přišel jsem o možnost zeptat se pana Sobotky na to, kdo jsou oni obyčejní lidé a poté na pár dálších ekonomicky orientovaných otázek. Řekl jsem si, že třeba jsou těmi obyčejnými lidmi ti lidé, kteří přišli podpořit ČSSD. Viděl jsem pouze mnoho důchodců s limonádou a pivem v ruce, několik indů (invalidní důchodci o jejichž postižení lze vést debatu, nejlépe společně s nimi v hospodě u piva, kdy se vám přiznají, že stačí se trochu snažit a už do smrti nemusíte na práci šáhnout) a několik nezaměstnaných romů postávajících okolo a sledujících nenápadně kapsy zúčastněných. Že by tito lidé byli obyčejní lidé? Se špatným pocitem, že stále neznám odpověď jsem se rozhodl, že se podívám na meeting ČSSD ve větším městě, kde snad na tuto zapeklitou otázku musím získám odpověď.
Zdá se, že jsem konečně našel odpověď na otázku: "Kdo jsou obyčejní lidé?". Abych Vám ovšem ušetřil práci a námahu, tak přikládám dvě fotografie, které jsem pořídil na dvou rozdílných akcích dvou politických stran. Na jedné jsou ti obyčejní lidé, o kterých ČSSD mluví a chce pro ně co možná nejvíce všeho nejlepšího a na druhé pravděpodobně ti neobyčejní, tedy my obyčejně neobyčejní. Alespoň podle rozdělení a myšlení ČSSD.
Pěkný den a v pátek a sobotu si vzpoměňte na obyčejné lidi u voleb. Šťastnou ruku při volbách...
