Po sérii článků v různých novinách, které se vesměs týkaly financí, jsem se musel dlouze zamyslet nad tím, zda být dál drobným živnostníkem. Pojďme si rozebrat na dvou konkrétních případech, jak se dnes má zaměstnanec menší firmy a živnostník, který zaměstnává sám sebe. Na úvod celého článku jen ještě napíši, jaké daně a odvody státu platíme a na Vás, milí čtenáři je, zamyslet se nad tím, co za ně vlastně dostáváme.
Daně a zase daně
Jak jsem slíbil, předkládám na začátek výpis všech odvodů, které každý platíme. Platíme daň z příjmu (počítá se ze superhrubé mzdy, takže z peněz, které ani nedostanete), spotřební daň, daň z přidané hodnoty, dědickou daň, darovací daň, daň z nemovitosti, daň z převodu nemovitosti, máte-li účet u banky, pak také daň z úroku a to nemluvím o sociálním pojištění (kdo z Váz, milí čtenáři, co je Vám před třicítkou, věříte, že budete mít nějaký státní důchod?) a zdravotní pojištění. Někteří si platí i pojištění na nemocenskou, jak je však známo, většina z Vás se uzdraví dříve, než pojišťovna začne něco platit.
Zaměstnanec versus živnostník
Jak jsem slíbil, budu vycházet z reálné situace, pro kterou nemusím chodit daleko. Vybral jsem dva zástupce pracujících kteří stát nestojí ani korunu, ba na nich převážně vydělává. Oba dostanou, co se hotových peněz týče, do ruky to samé, okolo 16 000 korun.
Zaměstnanec
Pracuje v malé firmě, která se zabývá obchodem. Má kamenný obchod a internetový. Po čtyřech letech dostává zaměstnanec okolo 16 000 korun čistého (v Praze). Z této částky musí zaplatit bydlení (bydlí sám v garsonce) - cca 4 000 Kč, telefon (nemá služební) - cca 1 200 Kč, jídlo - cca 4 000 Kč a zbytek je na ostatní výdaje - spoření, ošacení, zábava a podobně. Jak vidíte, vybral jsem pro zástupce zaměstnanců člověka, který nemá vysoký plat, ale žije sám, takže nemá ani zrovna malé výdaje. Daně, sociální a zdravotní pojištění za něj odvádí zaměstnavatel.
Živnostník
Zabývá se výukou cizích jazyků, jak soukromě tak i přes agentury, poctivě svou práci fskturuje a neučí na černo. Jeho příjem, který mu přijde na účet, je tak jako u zaměstnace 16 000 Kč (též v Praze). Z tohoto příjmu je potřeba zaplatit daně, dále pak zdravotní pojištění - cca 1 600 Kč, sociální pojištění - cca 1 750 Kč, bydlení (předpokládejme, že bydlí naproti zaměstnance v bytě o stejné výměře) - cca 4 000 Kč, jídlo - cca 4 000 Kč a telefon - cca 1 200 Kč (přerpoládejme, že vyřizuje stejné množství hovorů jako zaměstnanec). Ze zbylých peněz toho moc nenaštří.
Při plánoaných reformách dojde ze zdražení potravin a služeb, které nemá v Evropě obdoby. Schovávajíce se za důchodovou reformu, kamufluje se pouze způsob, jak vytáhnout z občanů více peněz pro nenažrané firmy pracující na státních zakázkách. Nápad, aby si každý spořil na důchod sám, se mi líbí mnohem víc, než když posílám každý měsíc (byť tu nejnižší částku) na sociální pojištění s vědomím, že jsem si ji vydělal poctivou prací a že ji již nikdy neuvidím (totéž se dá říct o dani z příjmu, že?). Další z nápadů, který chtěl zvýšit živnostníkům odvody na zdravotním a sociálním pojištění (s tím, že jsou skupina, která odvádí zdaleka nejméně - ale, páni slanci, také nejméně stoná, protože, kdyby nepracovala, tak pídně pojde hlady), byl naštěstí již smeten se stolu.
A proto navrhuji, aby živostníci po zavedení vyšší DPH převedli své živnostenské listy na činnost vedlejší a šli si stoupnout na úřady práce do fronty na sociální dávky, aby ten stát trochu "pumpli", když už je stát celý život "pumpuje" sám.
