Režimy, které kdy v historii používaly mučení, skončí nakonec vždy na smetišti dějin. Důvodem není pouze nelidskost tohoto chování vůči obětem mučení, ale hlavně nespolehlivost takto získaných informací. Jako nevyhnutelný důsledek následuje degradace společnosti, která mučící praktiky toleruje.
Mučení je jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení. Účelem je získání informací při výslechu (které ale pak nemusejí být správné), nebo jako forma trestu či pomsty.
Amnesty International se k mučení vajadřuje takto
.... Mučení není nikdy legální ani ospravedlnitelné. Země, které mučení nepostihují podle zákona, porušují mezinárodně uznávané standardy.
Právnicky řečeno, naprostý zákaz mučení a jiných forem špatného zacházení je „neodmyslitelný“ – to znamená, že ho není možné porušit ani ve stavu nouze. Zákaz dosáhl tak silného celosvětového konsenzu, že zavazuje i státy, které se nepřipojily k mezinárodním smlouvám o lidských právech.
Mnoho zemí dnes pokračuje v mučení z řady důvodů, zejména proto, že na mučení vlády vydělávají – nebo si to alespoň myslí – a protože ti, co za něj nesou odpovědnost, málokdy čelí spravedlnosti. ....
O krutosti mučení dnes nepochybuje nikdo. Historici, psychologové i vyšetřovatelé podávají mnohá svědectví o mučení, jakožto jedné z nejméně důvěryhodných a přesných vyšetřovacích metod:
Čarodějnické procesy Svaté Inkvizice se považují za jedno z nejtemnějších období Evropské historie. Inkvizice vznikla v době největšího rozkvětu křesťanské moci, kdy náboženský fanatismus dosahoval závratných výšin a kdy všichni, kdo se církvi postavili, za to museli pykat. Mučení při čarodějnických procesech bylo na denním pořádku. Když se podíváte na nesmyslná vynucená doznání, neubráníte se silným emocím. Nevyhnutelným důsledkem byla diskreditace a pád křesťanské moci.
Za ilustrativní zmínku stojí román Kladivo na čarodějnice Václava Kaplického, který byl následně i zfilmován. Kniha začíná příběhem, kdy žebračka Maryna Schuchová v kostele nesní hostii, ale přinese jí porodní bábě Dorotě Groerové, která jí chtěla dát své krávě, aby měla více mléka. Toto (v té době) "vážné" zhřešení stálo na začátku 14-ti letého teroru, který v oblasti vyvolal inkvizitor Boblig ve jménu Boha. Ve výsledku pozabíjel 104 lidí a o jejich majetek se podělil se šlechtou a církví, která všechno schvalovala. Věříte v pravdivost výše než stovky těchto přiznání k čarodějnictví?
Nejen tyto zkušenosti vedly svět k odmítnutí mučení (viz. Amnesty Intenational).
Nicméně nepřekvapí, že čas od času se objeví nějaká diktátorská země, která mučící praktiky použije. My máme zkušenost s politickými procesy v SSSR a ČR z 50-tých let. Nejznámější byl proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského. Po měsících fyzického nátlaku a nekonečných výslechů (slabší forma středověkého mučení, zato ale vědecky rozpracovaná sovětskými poradci) odrecitovali obžalovaní před soudem svoje výpovědi, které jim byly napsány jejich vyšetřovateli. Proces měl v Československu velký ohlas; rozsudky podporovalo přes 8500 peticí a většina z nich žádala smrt pro všechny obžalované. Pravda o těchto procesech následně podlomila neotřesitelnou domácí pozici komunismu.
Mnohdy používají psychický nátlak (jemnější formu mučení) někteří vyšetřovatelé ... a to tam, kde je tlak na brzké nalezení pachatele (buď od místní násilným činem postižené komunity, případně díky odměňování závislému na procentu objasněnosti či množství zpracovaných případů). Obdivuhodné jsou výsledky - k činům se přiznávají nevinní (často jsou po výslechu sami přesvědčeni o své vině):
Jedné dubnové noci v roce 1993 někdo podřízl hrdla rodičů Garyho Gaugera na jejich farmě v Richmondu, ve státě Illinois. Pro Gaugera začala noční můra, protože byl z této vraždy obviněn.
Gauger policii řekl, že tu noc nebyl doma. Ti mu ovšem neuvěřili a podrobili ho výslechu. Po 21 hodinách vyslíchání byl Gauger zlomen a přiznal se ke zločinu, který nespáchal.
I přesto, že policie neměla jediný fyzický důkaz o jeho vině, přiznání stačilo k tomu, aby byl odsouzen k dvojnásobné vraždě. Gauger byl odsouzen k smrti.
O dva roky později, se v jiném nesouvisejícím federálním případu, při poslouchání nahrávky rozhovoru motorkářského gangu zaznamenalo vychloubání dvou členů gangu vraždou Gaugerových. Členové gangu byli později usvědčeni z vražd a dalších trestných činů a Gauger byl roku 1996, po třech letech strávených ve vězení, propuštěn.
Každý rok jsou tisíce zločinců odsouzeni na základně vlastního doznání, získaných během policejních výslechů. Experti tvrdí, že technika výslechu je tak efektní, že zlomí i největší zločince a dokonce i naprosto nevinné lidi. Dále experti věří, že ve stovkách případů podlehli lidé výslechu a přiznali se ke zločinům, které nespáchali.
„Vezmete někoho, kdo je zranitelný, jako člen truchlící rodiny nebo někoho, kdo není zvyklí na konfrontaci s policií,“ říká bývalý člen Marylandské policie a specialista na výslechy, Rich Fallin, „když výslech trvá dost dlouho, pravděpodobně se přiznají.„
Během svého výslechu se Gauger držel popírání jakéhokoliv zapojení do vražd, ale policie mu řekla, že má důkazy. Mylně předpokládal, že by mu policie nelhala, a že by nenutila do přiznání nevinného člověka.
„Řekli mi, že našli krev na mých kalhotách a v mé ložnici; v mé kapse našli zakrvavený nůž,“ řekl Gauger, který nikdy nepožádal o právníka, protože cítil, že nemá co skrývat.
Dále řekl, že se kolem jedné hodiny ráno začali policisté zlobit. Ukázali mu hrůzné fotografie z místa činu, jeho mrtvé rodiče a dostali ho tak do emocionálního volného pádu. Kombinací ztráty svých rodičů a policejním přesvědčováním o jeho vině na něj bylo příliš mnoho.
„Byl jsem emocionálně rozrušen a chtěl jsme těm lidem pomoct,“ říká. „Nezastavili by výslech. Byl jsem vyčerpaný. Vzdal jsem to.“ Přestože Gauger si nic z toho neudělal (a předkládané důkazy policie byly lži), ukončil výslech věříce tomu, co mu policie řekla. „Myslel jsem, že jsem musel mít nějaký výpadek, nebo co,“ řekl.
Policisté dosahují "vnuknutí" myšlenek podezřelému pravděpodobně nevědomky a mimochodem (dokazuje to však že tato skutečnost je s dostatkem prostředků a času proveditelná). Tajné služby tuto oblast pečlivě monitorují a provádí své výzkumy, které od 50-tých let (politické procesy ve východním bloku) značně pokročili.
Dostáváme se tak k meritu mého příspěvku a tím je kongresová zpráva o mučení v USA po 11.9.2001. Thierry Meyssan si za vás 525 stran tohoto dokumentu přečetl. Zde následuje nejdůležitější závěr jeho zprávy:
Většina citátů, které ze zprávy uvedl tisk, je matoucích. Skutečně, CIA mluví o „uzpůsobovacích metodách“ jako o „nestandardních prostředcích vyslýchání“. Mimo kontext můžeme předpokládat, že výraz „výslech“ znamená snahu získat informace, zatímco ve skutečnosti jde o přizpůsobovací sezení, která subjekty prodělávaly.
Jinými slovy: Informace, které prozradili mučené osoby jim byly vnuknuty na "přizpůsobovacích sezeních".
Věříte ještě nějakému slovu mučených islamistů (přiznávajících se k čemukoliv)? Věříte ještě nějakému činu propuštěných mučených islamistů (řezání hlav či verbování dalších řezačů hlav)? Věříte, že jsou to jejich činy či slova?
Kolik bylo v USA odsouzeno vyšetřovatelů, organizátorů a politických objednavatelů za mučení? ... Žádný!!
Nejspíš nastal čas změnit zahraniční orientaci ČR.
