Právo národních entit

"Rozumím tomu, že pan Uzunoglu zastává a prosazuje v ČR zájmy kurdské menšiny v Turecku. Já ovšem nikoliv, za to opravdu placen nejsem, jsem placen za prosazování zájmů ČR." Jan Zahradil

Dle všeho má pan Jan Zahradil technickou představivost o lidské společnosti, nikoliv představivost a cítění sociologické, etnologické, etnografické a historické. Společenské či jazykové vědy jsou mu, jak je vidět, cizí.

Nejsem Čech, ale ani bohemista, ale přesto bych tvrdil, že zastávat se základních práv zakotvených v LPS v případě Kurdů nebo vůbec jakýchkoliv jiných slabších národů, nemá ani z pohledu obecné lingvistiky a konkrétně bohemistiky nic společného s výrazem “zájmy”, tak, jak tento výraz použil europoslanec Jan Zahradil.

Zájmy tak, jak je chápu já, by se vztahovaly na situaci, kdyby měli Kurdové svůj stát či vůbec nějakou statní strukturu, abych mohl evt. dle výkladu pana Jana Zahradila prosazovat tyto jejich zájmy.

Já zastávám právo a to základní, které nelze ohraničit žádnými státními hranicemi, tak jak to činí pan Jan Zahradil, když moje aktivity ohraničuje státními hranicemi, které uměle a nepřirozeně rozdělují kurdský národ.

Nad rámec toho, že je ve vyjádření pana Zahradila evidentní absence základní znalosti bohemistky, u absolventa chemicko-technologické fakulty, jakým je pan Zahradil, lze u něj evidovat i absenci obecné informovanosti o dění v jeho vlastní zemi. Jinak by totiž věděl, že moje aktivity pro národ, kterému je násilně odepřeno základní právo, odrazovala na mnoha četných oficiálních setkáních kurdských a českých osobností či institucí ignorace těchto umělých hranic. Jen za poslední dva roky navštívil Česko jak prezident Iráckého Kurdistánu Masúd Barzání, ale také zástupci YPG/YPJ ze Sýrie či kurdští političtí představitelé z Iránu nebo z Turecka. Při tom všem šlo výlučně o snahu o zajištění a chránění práva slabšího, to jest o snahu zajištění základního práva samotného. A je na místě připomínat inženýru Janu Zahradilovi, že jedině respektování a chránění zájmů jiné entity, může chránit entitu českou. Přitom by stačilo, kdyby býval pan Jan Zahradil věnoval jen pár hodin, co věnuje zájmům podnikatelských subjektů, také panu T. G. Masarykovi. Tak by sepsání toho textu bylo zbytečné.

To bylo pro podřadného a řadového politika evropského kontinentu právě v “politicky mimořádně nevhodné době“, kdy T. G. Masaryk učinil vše možné pro ochranu židovské entity a tím nejen sebe, ale celý český národ zapsal věčně nejen do dějin lidstva, ale též zajistil budoucnost české entity také díky které dnes i europoslanci mohou být českými europoslanci někde v Bruselu.