Bratrství nepřátel

Saúdští Arabové od 16 století přesně od 1517 do dnešního dne vždy vnímali Osmanskou říši a následně Tureckou republiku jako svého nepřítele jak politicky, tak i nábožensky. Vždy proti jejich státním útvarům bojovali otevřeně, ale dost často po saúdském způsobu skrytě a ”zákeřně”. O svém způsobu boje tvrdili, že je účinným prostředkem proti turkotataské zákeřnosti.

Turecký sultán Selim dobyl arabské země za necelé dva roky a násilně je začlenil do Osmanské říše. Dobytím vyloupil veškeré bohatství, které Arábie a Egypt tehdy měli. Už nikdy po té Osmanská pokladna nebyla tak naplněna jako po náletu sultana Yavuz Selima.

Yavuz sultán Selim nejen přinesl po náletu do Arábie jejich poklady, ale též to, co měli duchovního a sice Chalífát. A Yavuz sultan Selim 29.srpna roku 1517 v křesťanském chrámu Ayasofia, který tehdy Osmanové násilně přestavěli na mešitu, sám sebe vyhlásil za Chalífa a instituce Chalífátu zůstala u osmanských sultanátů až do jejich zániku.

Arabský svět a především Saúdští Arabové tento čin Osmanů vnímali jako zločin spáchaný vůči islámu tak, jak ho oni chápali. Přece Mohamed byl Arab a pocházel ze Saúdské Arábie a najednou přišli i na duchovní odkaz, co jim Mohamed zanechal.

Bojovali všemožně proti Osmanům, často marně až do 1. světové války, ale bojovali i ideologicky se svým wahhábismem proti chápání islámu osmanským trůnem.

Saudská Arábie se ani po svém vzniku v roce 1932 nikdy nechovala vůči “modernímu Turecku“ přátelsky a vždy byl jejich vztah těžce poznamenán historií, ale též s novodobým chápání islámu Tureckou republikou.

Saúdští vládci, jakožto noví zbohatlíci, část svého bohatství investovali do rozšíření Wahhábismu a to nejen v hranicích Saúdské Arábie. Vnímali Wahhábismus jako náboženskou ideologii, která by měla chránit soudržnost jejich de facto uměle vytvořeného státu. Tato ideologie měla též společně s petrodolarem rozšířit jejich vliv v regionu. Po II. světové válce byl Wahhábismus zbraní proti proniknuti “nebezpečné ideologie“ -   arabského nacionalismu, nacionálně socialistické (BAAS) či dokonce socialismu či komunismu.

Wahhábismus byl vždy podpořen Velkou Británií, po II. světové válce, kdy se světová konstalace sil změnila a najednou se USA staly rozhodující silou na straně západu v polarizovaném světě a míra podpory Wahhábismu v době studené války ze strany USA dosáhla nepředstavitelných dimenzí.

Zotročit nejen arabský poloostrov, ale i sousední země touto náboženskou ideologií, bylo v zájmu nejen Saúdů, ale všech, kteří se podíleli na zisku z nové suroviny, která měla určovat osud lidstva.

Hluboce zakořeněné nepřátelství Turků a Saúdů a najednou “obratný” či "mnohotvárný “ postoj Erdogana, měl s jeho návštěvu konanou 29.-30.12.20015 proměnit vztahy nikoliv alá F.Kafka, ale alá Turecko - na bratrství!

Turecko, které se ještě do roku 2011 řídilo s principem NULOVÉHO konfliktu se sousedy, náhle bylo motivováno postupem Saudů, kteří již tehdy pracovali na “projektu“ čistky v okolích jejich zájmů, v budoucnu evet. ohrožujících “elementů”.

Kompletní čistka okolních “narušujících elementů” dle všeho byla projektem muže vlivů prince Bandara bin sultana, který vedl tajnou službu Saúdů. V rámci toho měl by být Asad odstraněn, Jemen měl být “vyčištěn“ od Húsí, flexibilita Iránu v Zálivu by měla by být zúžena na to, jak dostat ropu a hlavně plyn přes Sýrii do Turecka plynovodem a napojit ho na tureckou síť a ho dostat až do domů ke spotřebitelům v Evropě a tím ušetřit nehorázné částky.

Obzvlášť nyní, kdy Saúdové poprvé ve svých dějinách stojí nejen před ekonomickou krizí, ale dle IMF dokonce neučiní-li patřičná opatření, před bankrotem. Ano, čtete správně, ještě do předloňského roku země, která patřila k nejbohatším  zemím na Zemi, bude stát před bankrotem. K tomu stavu vedla již dva roky trvající nízká cena ropy, ale to nic nemění na realitě, že Saúdská Arábie stojí před bankrotem a potřebuje situaci nějak vyřešit. Saúdská Arábie hledá řešeni “po svém“. Aby Saúdové mohli dosáhnout svých cílů, potřebují vojensky silnou zemi, která by při uskutečňování jejich záměrů za jejich peníze mohla provádět špinavou práci a při současné konstalaci sil v regionu proto přichází jen tři země v úvahu a sice: Pakistán, Egypt a Turecko.

Dle všeho se Pakistán z vnitropoliticko - bezpečnostních důvodů nenechá do toho zatáhnout, jelikož by mohli být vyprovokováni pakistánští šiíté a to by mohlo znamenat občanskou válku, což si asi Pakistán ani za Saúdské petrodolary nemůže dovolit.

Egypt: i když Abd al-Fattáh as-Sísí po svém vojenském puči proti “Muslimskému bratrstvu“ dostal od Saúdů “půjčku“ v miliardy USD, nechce se stát "žandarmerií" Saúdů v Jemenu. Egypt, ten stoji blíž k Rusku a to čistě z ekonomických důvodů (turismus atd).

Tedy zbývá jen Turecko. Je jasné, že Erdogan by nechtěl stát v rodinném portrétu se Saúdským králem a Abd al-Fattáh as-Sísím, kterého Saúdové z ideologických důvodů podporují proti Muslimskému Bratrstvu, které ovšem zase podporoval z ideologických důvodů Erdogan.

Přes historicky hluboce zakořeněné nepřátelství a přes současné naprosto rozdílné islámsko-ideologické postoje pro dosažení “vyšších cílů“ tito i přes zákeřné postoje vůči sobě stojící nepřátelé 29.-30. prosince 2015 v Riadu uzavřeli dohodu o bratrství!

Turecko vede k tomu bratrství s nejen islamsko-ideologickým nepřítelem jejich současný stav nejen v regionu, ale na celém světě. Turecko je současné době naprosto izolovaná země a znepřátelená s každým, s kým se jen znepřátelit lze a šlo.

Osud tohoto bratrství je jako osud v poušti postavené cesty.

A k financování tohoto bratrství se hlásí již delší dobu Katar, Katar který má také zájem na likvidaci Asada, ale ne z bezpečnostních důvodů, ale ryze z ekonomických důvodů. Katar vyváží svůj plyn pracně a především nákladně v chlazených lodích, vidí v Turecko - Saúdském bratrství šanci, jak zlikvidovat Asada, aby mohl svůj plyn dostat plynovodem přes Sýrii a propojit se s tureckým plynovodem a tím se dostat na evropské trhy daleko levněji než s chlazenými loděmi, tak jako jako Saúdská Arábie se svou ropou a plynem - nic víc nic méně! Za vším je opět ekonomický zájem těchto zemí!

To, že je mezitím celá Sýrie zničena, miliony lidi nemají střechu nad hlavou, stovky lidských bytostí se utopili při útěku v moři, nikoho z činitelů islámských zemí nevzrušuje. Naopak hledají v imigraci ještě možnost, jak vydírat Evropu či destabilizovat celou evropskou civilizaci. A co Evropa s USA?

Dle nejaktuálnějších důvěryhodných informací pocházejících například od Seymour Hersh zveřejněných v London Review of Books, ani USA ale ani Evropa nedokázali odradit či přesvědčit Turecko, Saúdskou Arábii a Katar, aby nepodporovali teroristy islámských “organizací“ jako je al-Nusra nebo ISIS!

Vysoký důstojník PENTAGONU, který mluvil s Hershem sdělil: “že možná ještě nějak odradíme Saúdskou Arábii a Katar od těchto aktivit, ale Erdogana nikoliv, nelze ho probudit z jeho snu o novodobé Osmanské říši”.  A USA s NATO údajně hledají způsob, jak kontrolovat Erdogana, který dle všeho není pod kontrolou. USA a NATO by měli kontrolovat Erdogana,  aby nezpůsobil další a větší katastrofy nejen ve svém regionu.

Táži se, zda i tato údajná snaha USA a NATO je upřímná a jak je možné, doposud při znalostech všech skutečností, dopustili, aby Erdogan v bratrství se Saúdskou Arábií a Katarem ohrožovali celou civilizaci!