Česká eurokomisařka Věra Jourová by pomocí kvót do pěti let ráda navýšila počet žen v dozorčích radách na 40 procent. Mít ženy ve vedení firem je vhodné a výhodné pro byznys, jak říká.
S tím nelze nesouhlasit. Zároveň je pravda, že ženy rozhodně mají při budování kariéry složitější situaci. Rodíme děti a v drtivé většině případů jsme to my, kdo odchází na mateřskou a riskuje tak, že za tuto dobu ztratí kontakt se svým oborem. A v dnešní turbulentní době může tato ztráta přehledu znamenat i ztrátu nebo minimálně snížení konkurenceschopnosti na trhu práce. Přesto jsou naše priority v tomto ohledu jasné – mužů, kteří jsou ochotni odejít na „otcovskou dovolenou“, je stále málo. A je třeba poctivě říct, že valná většina žen by se své role nerada vzdala - i když by nějakou přechodnou přestávku občas i uvítala.
A právě zde vidím jádro problému. Vyšší zastoupení žen v rozhodovacích pozicích jde totiž ruku v ruce především s harmonizací práce a rodiny. Mám na mysli třeba střídavou rodičovskou dovolenou, dostatek předškolních zařízení pro děti či významné zvýhodnění zaměstnavatelů, poskytujících částečné a jiné alternativní úvazky, usnadňující sladění práce s osobním životem. Zatímco například v Nizozemsku pracuje téměř každý druhý člověk v produktivním věku na zkrácený pracovní úvazek, v České republice je to pouhých 5,8 % (pro srovnání průměr všech zemí EU je téměř 20 %). Nedostatek míst pro děti ve státních školkách je dlouhé roky diskutovaným problémem, který by si zasloužil řešení – a nikoli pasivní čekání na opětovný přirozený pokles počtu dětí po „silných ročnících“.
Právě zajistit rovné příležitosti mužů a žen, to by měly být prvořadé úkoly pro politickou reprezentaci. Navíc jsem si jistá, že inteligentní a kvalifikovaná žena s užitečnou mírou podpory ve smyslu výše zmíněného se dokáže prosadit a zasloužit si tak respekt mužských kolegů. Kvóty už pak nebudou potřeba. Ve výsledku přece nejde jen o podporu žen, o jejich prosazení na vysoké pozice za každou cenu nehledě na kvalifikaci a schopnosti, ale spíše o podporu rozvoje potenciálu žen, které mají čím přispět a nedostaly příležitost. Kromě toho je také třeba podotknout, že kvóty se týkají pouze pozic v top managementu, zatímco zajištění rovných příležitostí a rovného ohodnocení usnadní život ženám na všech úrovních. A ve výsledku i jejich mužským protějškům.
V našem koncernu UNIQA v mnoha ohledech platí princip „podle schopností“. Většina nejvyšších pozic náleží stále mužům, nicméně v některých zemích jsou ženy činné i na vysokých pozicích - např. v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině máme ženy ve funkci výkonných ředitelek, obě navíc opravdu dlouhodobě. Važme si těchto průkopnic! Já osobně zastávám pozici finanční ředitelky od roku 2007 a nesetkala jsem se s diskriminací oproti kolegům mužům - byť přiznávám, že žena se opravdu musí snažit o něco více než muži, aby se prosadila. Troufám si říci, že jsem respektovaná, a to mimo jiné i proto, že se nestydím zastávat jasná stanoviska bez ohledu na genderové stereotypy.
Domnívám se, že k posunu správným směrem je důležitá ženská solidarita. Často se díváme skrze prsty na důraznější, ambicioznější a úspěšnější kolegyně, místo abychom se od nich učily. A s odbouráním tohoto stereotypního náhledu je potřeba začít především u nás žen. Nemusíme přece soupeřit, raději se podporujme navzájem, vnášejme více ženský pohled na poradách, připomínkujme, sdílejme zkušenosti a učme se jedna od druhé. Pak nebudeme potřebovat žádnou pozitivní diskriminaci a náš úspěch bude o to cennější.
