Prezident Miloš Zeman na návštěvě v Rumunsku nejen zasadil strom a podaroval princeznu (nevládnoucí, ale velmi vlivnou a uznávanou, jako je ostatně rumunská královská rodina Hohenzollernů celá), většinu času ale věnoval podpoře českých podniků a ekonomické diplomacii.
V záplavách zbytečných slov o tom, co by mělo být, kdyby, považuji přístup prezidenta za hodný pozornosti. Poměrně dost lidí možná Miloše Zemana v oblibě nemá, ale bylo by dobré sledovat jeho výkony bez předpojatosti. Protože to byl on, kdo si sednul s rumunským ministrem energetiky a vysvětlil mu postoj českého státu k problémům, které má v této zemi ČEZ po znejistění investic do větrných parků. Dal tak významný signál a definoval postoj českého státu, který chce rozumné a nekonfliktní řešení přijatelné pro obě strany.
Byl to zase Miloš Zeman, kdo přiznal, že Česká republika vztahy s Rumunskem zanedbávala, byl to on, kdo se zúčastnil společného podnikatelského fóra a podpořil více než šest stovek českých firem, které v Rumunsku působí. To je ekonomická diplomacie, které se mnozí smáli a smějí, ale která má na konci pozitivní výsledky – vyšší obchodní výměnu, lepší vztahy, vzájemnou důvěru. A v případě potíží nějaké firmy na té nebo oné straně vytváří prostor pro jednání a řešení situace.
Potřebujeme ekonomickou diplomacii. Ne za každou cenu, to jistě. Pokud se nám nelíbí nějaké kroky například Moskvy a její chování v ukrajinské krizi, je třeba to říci jasně a nebrat si nějaké zbytečné servítky. Ale zároveň nemá smysl pálit mosty a napětí – už tak velké – ještě eskalovat. Umění diplomacie je v jednání a ve strategii. Druhá strana musí znát cíl diplomacie a musí také přesně vědět, kde jsou hranice toho, co přijmeme a kde začíná problém, který už nechceme akceptovat. Henry Kissinger nesporně vysoce dbal o lidská práva, ostatně se zasadil o to, že komunistické země přijaly některé principy, o které se později opírala disidentská opozice. Na druhé straně ale vždy varoval, že nedomyšlená podpora lidských práv může vést k opaku, kdy je druhá strana donucena k postoji, který situaci zhorší.
Součástí ekonomické diplomacie je také jednat na rovinu. Miloš Zeman například v Rumunsku varoval před představou, že se Ruska prostě zbavíme tím, že se od něj Evropa energeticky odstřihne. Protože tak jednoduché to opravdu nebude. A stejně tak je nutné přátelům říci, že řešení jejich vlastních problémů a možná i dřívějších chyb na úkor zahraničních investorů považujeme za problém. Že si představujeme řešení, kde se o problém – dejme tomu – podělíme.
Náš svět má rád velká gesta a mohutné činy, ale ty málokdy vedou k úspěchu. Diplomacie je daleko více o spíše menší, ale soustavnější práci. A třeba i v Rumunsku, které spousta Čechů naprosto neoprávněně chápe jako zemi exotickou a možná i trochu zaostávající.
