Česká republika si v žebříčku konkurenceschopnosti zemí letos opět pohoršila, a to dokonce o sedm příček (náleží ji tak 46. místo). Jde o dosud největší propad Česka v historii, ve fotbalové terminologii srovnatelný s propadem týmu hrajícího kdysi ligy mistrů do soutěže na úrovni okresního přeboru.
Za hlavní příčinu poklesu konkurenceschopnosti ČR označuje zpráva expertů WEF špatné fungování státu a jeho institucí. Lidé a podnikatelé institucím státu a vládě prostě nevěří. Nevětší problém předchozích středopravicových vlád tedy nebyl jen v tom, že nedokázali řešit problémy popisované ve zprávách ekonomů. Ale že svou neprofesionální personální a nesociální politikou značně poškodili samotnou funkčnost státu.
Aby bylo jasné. Pro mne sama o sobě konkurenceschopnost není žádným cílem či zlatým teletem. Je to ale nezbytný prostředek ukazující naši schopnost zachovat udržitelné zvyšování životní úrovně občanů této země. Z tohoto pohledu tedy pokles v konkurenceschopnosti dokumentuje rostoucí hrozbu, že Česká republika ztrácí atraktivnost, především pro své schopné lidi a firmy.
Ekonomové často uvádějí, že hnací silou zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti naší ekonomiky jsou především exportní odvětví. Export má pozitivní vztah k růstu HDP i k růstu zaměstnanosti. Doposud se exportní úspěchy ČR odvíjely především ze dvou klíčových faktorů – z maximálního využití výhody polohy našeho státu a z relativně levné, avšak kvalifikované pracovní síly. Tyto dvě nesporné kvality českých podniků přitáhly na konci devadesátých let a na počátku tohoto tisíciletí celou řadu významných zahraničních investic, které se staly důležitou hnací silou českého ekonomického růstu.
Globální svět se však rychle mění a nám musí být zřejmé, že výhody z levnější pracovní síly a polohy země jsou již do jisté míry vyčerpány. Budoucí prosperitu nám zajistí pouze schopnost přinášet nová řešení a zvyšovat přidanou hodnotu našich produktů a služeb. Co nám v tom brání? Nevstřícné podnikatelské prostředí, neprofesionální a nevěrohodné instituce státu, korupce, zhoršující se infrastruktura, klesající úroveň vzdělávání a nedostatečný rozvoj inovací. To už nijak nezachrání ani výhodná poloha v centru Evropy.
Pravicové vlády neměly schopnost, dostatek vůle, pokory, a ani profesionality nepříznivé trendy změnit. Také proto jde ČSSD do předčasných voleb s cílem prosadit dobře fungující stát.
Jeho základem musí být především kvalitně fungující instituce, které budou profesionálně sloužit občanům a daňovým poplatníkům. To hlavní co potřebuje Česká republika je opětovné získání sebedůvěry a víry, že slušnost a společná vize nám pomohou uspět ve složitém globálním světě. Že tým, který je na hřišti, hájí vždy zájmy této země.
