Řekněme si na rovinu, topíme v tom peníze

Věda a výzkum jsou zaklínadlo asi jako abrakadabra. Když chce někdo vypadat pokrokově, zvolá: Musíme zvýšit výdaje na vědu a výzkum! Aniž bych zrovna toužil působit jako nějaký hurá pokrokář, také bych nebyl proti větším penězům tímhle směrem, jenom k tomu dodám jedno velké ALE…

Především zdůrazňuji, že tento text NENÍ ani náznakem PROTI výdajům na vědu, jak je tento týden coby plán na další tři roky schválila Rada pro vědu a výzkum a jak je pravděpodobně příjme i vláda coby součást rozpočtového výhledu. Posílení vládních výdajů tímto směrem jednoznačně schvaluji.

Opravdu velmi rád bych také viděl daleko větší podporu podnikatelského sektoru, zvláště průmyslu, aby právě vývoj a inovace dostaly výraznější pobídky, aby byly pro firmy působící a danící v České republice levnější. Jenže stejně dobře bych velmi rád viděl, aby ty vládní peníze směřované do vysokých škol a Akademie věd nepadaly do temných studní, jejichž dna nikdo pořádně nedohlédne.

Ono totiž platí, že na vědu a výzkum zase tak málo nedáváme. Kdybychom se chtěli poměřovat v rámci EU27, tak s našimi skoro dvěma procenty HDP (v tom je stát plus firmy plus vysoké školy), jsme samozřejmě za Německem či Rakouskem, kde to je kolem tří procent, ale oproti Slovensku či Polsku jsme na více než dvojnásobku, s přehledem porážíme také Maďarsko. A průměr EU27 je pouze kousek nad námi. Třeba v roce 2011 vynaložil stát na vědu a výzkum 1,124 miliardy eur, tehdejších 0,72 procenta HDP. A podniky utratily na tyto účely dalších 1,74 miliardy eur, čili 1,1 procenta HDP. Ve stejném roce německý stát prostřednictvím specializovaných institucí a vysokých škol dal na vědu a výzkum 0,94 svého HDP, tedy více než my, ale odstup není nekonečný. V absolutních číslech například dostaly české vysoké školy ve stejném roce skoro dvě třetiny sumy, kterou získaly vysoké školy čtyřicetimilionového Polska (622 ku 996 milionům eur).

V celkových částkách vláda navrhuje pro rok 2016 sumu 28,7 miliardy jenom „ze svého“, na rok 2017 pak už 29,2 miliardy a konečně pro rok 2018 dokonce 29,9 miliardy korun. To jsou opravdu velké peníze na takovou zemi, jako je Česká republika a oproti zmiňovanému roku 2011 je to významný růst. Přesto neustále slyšíme, že ty peníze stačí jenom na „přežívání a živoření vědy“. Zvláště o tom mluví lidé z vysokých škol.

Je čas se vědců a výzkumníků opravdu jasně zeptat, co společnost za těch skoro třicet miliard korun dostává? Co dostává od výzkumníků třeba pro lékařskou praxi, co dostává od přírodovědců nebo chemiků (bez těch dvou stále dokolečka omílaných příkladů)… Nemizí nám peníze školních grantů v podobně absurdních programech, jako bylo nedávno hojně medializované tříměsíční monitorování výskytu křečka polního na louce u Kroměříže za neuvěřitelných dva a půl milionu korun? A co humanitní obory? V naší zemi je rozhodujícím tvůrcem domácího produktu průmysl, díky němu máme klíčovou část daňových příjmů. Co dostává od vědy a výzkumu průmysl?

Nebo třeba ekonomický výzkum? Neslouží nemalá část grantových peněz jenom jako financování platů na vysokých školách chabě maskované jako „bádání“ o strategiích nebo personalistice? Každý, kdo si projde informace o vědě například na pražské Vysoké škole ekonomické, musí se chvílemi zhrozit – vedle zjevně důležitých výzkumů klíčových hospodářských dějů (namátkou insolvenčních řízení, exekucí, transakčních nákladů) je tam spousta harampádí a absurdního zkoumání dopadů ničeho na nic.

V podstatě souhlasím s Janem Švejnarem, který řekl nedávno při diskusi pořádané deníkem HN k pětadvacátému výročí konference v Kolodějích (na které byly položeny základy ekonomické reformy), že hlavní potíž české vědy je v nízké kvalitě institucionálního prostředí a jeho hanebné efektivitě. A já bych přidal ještě v morální pochybenosti a mnohdy nulové integritě. Z tohoto pohledu naším problémem není nedostatek peněz pro vědu a výzkum, ale naše schopnost směřovat je do užitečného a úspěšného výzkumu – jak základního, tak i aplikovaného. Připomínáme tak (se značnou nadsázkou) chudou zemi, ve které je humanitární pomoc z nemalé části „rozkradena“ dříve, než se dostane k těm, kterým byla poslána.

Vláda premiéra Sobotky říká, že hodlá dávat na vědu soustavně více peněz. Velmi správné rozhodnutí. Ale měla by za to chtít výsledky a transparentnost a ne, aby si někdo z miliard korun od daňových poplatníků platil absurdní výzkumy nebo ještě hůře stavěl (často i s pomocí právě těch absurdních výzkumů) nedobytná mocenská centra morální a odborné nedostatečnosti uvnitř českých vysokých škol. Pokud to snad strpí ostatní akademici, pak by měl stát využít toho, že on platí a vyžadovat tvrdě pořádek. Nemá smysl lít miliardy někam, kde nejsou dodržována pravidla.