Koluje jeden opravdu politicky nekorektní vtip o policistech. Přijedou s houkačkou ke rvačce v hospodě, ale místo rychlého zásahu se vzájemně pohádají. Mají jít „pomáhat, nebo chránit“? Co se dá vzít jako humor v anekdotě, to občas někteří lidé provozují i v reálném životě. A také v politice. Poslanecká sněmovna má nyní na programu zákon o ochraně zemědělského půdního fondu.
Ekologové „straší“, že výsledkem má být v podstatě volná ruka pro výstavbu logistických center a dalších projektů na „zelené louce“, a že v budoucnosti to drasticky ohrozí naší potravinovou bezpečnost. Ve skutečnosti je to rozhodně složitější. Zákon vychází z něčeho, co se na první pohled může zdát neslučitelné. Totiž z představy, že průmyslu je potřeba pomáhat, a zemědělskou půdu je zároveň nutné chránit.
Krátce připomenu z historie, že před několika lety byla přijata dosti narychlo novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která drasticky a to na dvaceti nebo třicetinásobek zvýšila poplatek za vyjmutí z fondu. Šlo o jeden z kroků v boji s bujícím solárním byznysem, kdy řada elektráren vyrůstala na polích, protože to bylo pro investory velmi levné. Tehdy byla v jistém shonu byl přijata úprava zákona, která ale nedopadla jenom na investory do fotovoltaiky, ale na všechny. V praxi se ihned zastavilo jakékoliv vyjímání z půdního fondu, protože při ceně třeba tři tisíce korun za metr se drasticky změnily ekonomické parametry jakéhokoliv projektu.
Dnes se k tomuto tématu konečně vracíme a je velmi dobře, že v novele vyvážené a dosti rozsáhlé. Především přináší řadu nových povinností pro majitele nebo nájemce půdy v souvislosti s ochranou proti erozi. Je zde i mnoho dalších kroků, které by měli ocenit ochránci přírody a všichni, kterým leží na srdci dlouhodobý prospěch venkova a zemědělství . Přesto je novela zákona pod palbou.
Naštěstí to vypadá, že ve sněmovně převládne zdravý rozum a bude přijat zákon, který opravdu bude zároveň pomáhat i chránit. Potěšilo mne, že byl podpořen můj návrh, aby věc projednal také hospodářský výbor, protože téma se týká významně i průmyslových zón. Především ale převládá zdravý rozum a představa, že vrátit se k cenám před „solární“ novelou by byl omyl, ale zůstat u těch současných je ekonomická „vražda“. Je třeba najít kompromis a ten kompromis by měl být daleko blíže původnímu stavu. Protože ten nynější je extrémní.
Druhý postoj, který je v tomto případě blízký poslancům prakticky napříč politickým spektrem, je že nejlepší by sice bylo, aby všechny další průmyslové stavby a areály vznikaly jednou provždy na místech již průmyslu a podnikání propadlých, ale ve skutečnosti to není možné. Jak bychom chtěli přivést investora do regionu s vysokou nezaměstnaností a bez průmyslové tradice, když tam těžko budeme hledat opuštěné tovární areály? Navíc mnoho z těchto míst je blokováno jejich majiteli – ať jsou důvody jakékoliv. Pouze minimum z nich patří obcím.
Zkušenosti ukazují, že pokud bychom měli příchod nových investorů ponechat jenom na „přirozeném“ vývoji, ničeho se nedočkáme. Jestliže mají vznikat průmyslové zóny a mají je zaplnit investoři, pak potřebujeme také občas zabrat nějakou tu zemědělskou půdu. To je prostě daň, kterou musíme zaplatit.
