“Ten dláždí ulice, ten kove podkovy, ta krmí slepice, ta peče cukroví…
Ten umí to a ten zas tohle,“ zpíval Jan Werich před jednašedesáti lety a možná ho přitom napadlo, že i ministra obrany by měl dělat člověk, který o dané problematice něco ví, a ne proslulý Alexej Čepička, jehož zásadní kvalifikací pro tento post byl sňatek s dcerou Klementa Gottwalda.
Komunisté to ale takhle nebrali, vždyť hlavním ideologem režimu byl o dvacet let později nepříliš úspěšný krejčí. Dlouho jsem si ale myslel, že my to takhle bereme. Že by ministr zdravotnictví nebo zemědělství měl být člověk, který třeba nemusí být lékař nebo rolník, ale něco o problematice ví, dlouhodobě se jí zabývá, sleduje ji a zná její úskalí. Stejně jako ve firmě, kterou taky nemůže řídit každý, kdo jde okolo.
Jenže tahle doba a úcta k profesionálům v Nečasově vládě evidentně skončila. Karolína Peake, povoláním advokátní koncipientka, má být ministryní obrany. Dostane rozpočet 41,9 miliardy korun, 166 tanků, nadzvukové stíhací letectvo, 21 tisíc vojáků a speciální jednotky v Afghánistánu. A odpovědnost rozhodnout, zda nechá sestřelit dopravní letadlo plné cestujících, letící příliš blízko jaderné elektrárny.
Ne, rozhodně si nemyslím, že by ministryní obrany nemohla být žena. Konec konců zejména v Evropě nejde o nic výjimečného. Jenže jakýkoli člověk na tak zásadním postu, odpovídající za bezpečnost národa, by měl mít manažerskou zkušenost, vědět něco o obraně či vojenství a mít dobré povědomí o zahraniční politice. Nic z toho ale v případě Karolíny Peake nevidím. Její kvalifikace spočívá pouze v tom, že značně prapodivnou cestou zajistila Nečasově vládě hroutící se parlamentní většinu. A za to dostává odměnu.
Kristýna Kočí dostala svého času za pokus o udržení vlády „velkorysou nabídku“. Co dostali Melčák a Pohanka za podporu vlády Mirka Topolánka nechci ani domýšlet. Ovšem dostat ministerstvo obrany jako Karolína Peake, to je opravdu silná káva.
Nezbývá než se modlit, že to nedopadne jako v jiné písni Jana Wericha, která pro změnu popisuje dobové svazácké manýry, typické hurá nadšenectvím a přesně stejnou neúctou k odborné kvalifikací. Jistá Cecílie tam „nohou seje, rukou pleje, hubou mele“. A když na svazácké brigádě dojí krávu, otočí ji vzhůru nohama. Věří totiž, že tak místo mléka získá smetanu.
