Miroslav Kalousek se před pár dny důrazně ohradil proti glose Hospodářských novin, že je kvůli „svatému úkolu“ udržet rozpočet se schodkem do 3 procent HDP ochoten obětovat i minimální příležitost, jak podpořit hospodářský růst. Naopak, tvrdí ministr financí, právě zvýšení DPH mi umožní předložit takový rozpočet, který vedle úspor bude obsahovat i prorůstová opatření. Znamená to, že podpora růstu už není pro současnou vládu sprosté slovo?
Zřejmě ne, když také premiér Nečas v rozhovoru pro MF Dnes, říká, že „ministři by už neměli strašit, ale dávat lidem naději“ a dokonce tvrdí, že ministrům zakázal o šetření a škrtání vůbec mluvit. Ale, ale, co tedy tak najednou?
Pravicová vláda, jejíž členové ji mohli sestavit, také díky ničím nepodloženým lžím o „řeckém osudu“ České republiky, zkrátka jakoby najednou dostala strach. Velký strach. Podle listopadových údajů poklesla v září průmyslová výroba meziročně o - 7,1 procenta a stavebnictví dokonce o - 10,6 procenta. Zatímco v Čechách se stále zvyšuje hospodářský pokles, v sousedním Polsku a na Slovensku ekonomika akceleruje. Dokonce i krizí těžce soužené Maďarsko má pokles nižší, než naše země, které se krize dotkla jen nepřímo.
Slova o tom, že podpora růstu přináší ekonomické ovoce, zní ovšem z úst vládních činitelů obzvlášť hořce. Nemluvím teď o tom, že podpora hospodářského růstu byla jedním z hlavních ekonomických programů české sociální demokracie, který pravice zásadně odmítala. Vzpomínám na duben letošního roku, kdy guvernér ČNB Miroslav Singer, kterého ani Kalousek nemůže podezírat z levičáctví, v Senátu jasně řekl, že bez vládních škrtů by letos česká ekonomika rostla o 0,4 procenta více. A to ještě ministerstvo financí nepředpokládalo propad ve výši jednoho procenta, ale mírný pozitivní růst o 0,2 procentního bodu.
Jenže vláda tehdy neudělala vůbec nic, naopak dál připravovala více a více seškrtaný rozpočet.
Před měsícem pak guvernér ČNB problém jasně pojmenoval – vyděšené domácnosti šetří a neutrácejí, čímž se dostáváme do začarované spirály vedoucí k pomyslnému dnu. Jenže kdo může za to, že lidé i s domácnostmi jsou vyděšeni? I když česká ekonomika na tom ještě nedávno byla lépe, než ve shodě s médii tvrdila vláda? Kdo odpovídá za to, že růstovým opatřením v USA nebo v Evropské unii se s několika čestnými výjimkami donedávna povýšenecky posmívali jak pravicoví politici, tak mnozí novináři?
Je to opět odpovědnost této vlády a její dramatické rétoriky.
Přitom se stačí pouze podívat okolo sebe. Nejen na zmíněné Polsko a Slovensko, chcete-li dál do historie a třeba za oceán – v USA se prorůstová opatření osvědčila už během Velké krize ve třicátých letech v programu New Deal. Prezident Obama po svém prvním zvolení v roce 2008 připravil stimulační balíček ve výši 170 mld. dolarů, podnikl řadu záchranných opatření na podporu bankovní i výrobní sféry (automobilová „Velká trojka“ například). Nyní byl čas bilancovat – USA překonaly hypotéční krizi, jejich ekonomika roste, nezaměstnanost pomalu klesá a drží se pod 8 procent. (U nás stejně pomalým tempem roste, letos v říjnu 8,5 procent). Zda Obamův balíček funguje či nefunguje, mohli nejlépe posoudit voliči, kteří jej před pár dny v Bílém domě potvrdili.
Jenže sledovat své okolí a učit se od něj, je v přímém rozporu s rádoby národoveckou a izolacionistickou politikou našich vládních pravicových stran. Stejně nepoučitelných jako třeba v případě zvýšené DPH, která s největší pravděpodobností obdobně jako při posledním zvýšení přinese do státní pokladny méně, než kdyby zůstala na původní úrovni. A také též nepoučitelných jako v případě důchodové reformy, do jejíhož druhého pilíře už nedoporučují vstupovat nejen věhlasní ekonomové, ale i firmy, které na něm měly vydělávat.
Proč tomu tak je? Nechce se mi tomu věřit, ale stále více to vypadá, že této vládě je vlastně úplně jedno, co se s českou ekonomikou a životní úrovní českých obyvatel stane. Vsadila na kartu šetření, která ji před dvěma lety „vyšla“, a tak na ni stále sází dál a dál. Náhlé prozření Nečase a Kalouska v otázkách podpory růstu je jenom mlha, která má zakrýt bezradnost a absenci ekonomické strategie pro tuto zemi.
