Nenávist je ekonomicky neefektivní

Ekonomický zázrak moderní západní civilizace, díky kterému může jedno běžné české maloměsto spotřebovávat více, než leckteré africké velkoměsto, je založen na kooperaci. Nenávist není kooperativní, proto je ekonomicky záporná.

Domácí produkt na obyvatele v České republice je asi 19 550 dolarů. V Etiopii zmítané neustálými válkami a politickými spory je to cca 570 dolarů. Tedy pětatřicetkrát méně. Celková roční spotřeba zhruba tři a půl milionové metropole Addis Abeba je asi čtyřnásobná ve srovnání s třicetitisícovým městem v ČR.

Ve skutečnosti totiž platí, že pokud vnitřní nenávist v určité zemi přeroste nějakou hranici – a nemusí to být hned v podobě násilností nebo občanské války – má to zničující dopad na kooperační vazby a tedy takový stav nutně vyvolá hospodářské potíže. Pokud nenávist ovládne příliš velké procento společnosti, vede to k neefektivitě. Není možné řešit věci rozumným způsobem, děje se zpomalují, moc je využívána nezákonně. Kooperace je vytlačena z politiky stejně jako poté z ekonomiky.

To je jeden z aspektů, který by měla uvážlivá většina mít na paměti v této době, kdy sleduje poněkud vyhrocené a jenom velmi málo racionální přestřelky mezi „xenofoby“ a „sluníčkáři“. Pohříchu emotivní výlevy z obou stran získávají obrovský prostor v médiích, zaplňují díky tomu veřejný prostor, prorůstají společností a vytvářejí dojem, že toto, právě tyto extrémní postoje, představují skutečnou názorovou většinu. To jenom dále umocňuje vzteklost, s jakou extrémisté na obou stranách vystřelují své nenávisti na „protivníky“, „vlastizrádce“, „chátru“ – prostě na ty, kteří mají jiný názor nebo i jenom nezaujímají dost silně a dostatečně rychle ten „správný“ postoj.

Ve skutečnosti je zřejmě v této diskusi opravdových xenofobů a opravdových bezbřehých liberálů, kteří by uprchlickou vlnu považovali za dar z nebes, nemnoho. O to jsou hlasitější. A protože přinášejí extrémy a jsou emotivní, dostávají se snadno do médií. Avšak důvod, proč by měli být sledovanými celebritami, je pofiderní a intelektuálně není více ospravedlnitelný, než kdyby první informace hlavního zpravodajského bloku bylo narození dvouhlavého psa v Humpolci, útok žraloka na českou učitelku na Jadranu či výskyt mytického ptáka Noha nad Kunštátem. Vykřikovat exaltovaně nijak nepodložené názory je znak bláznů a nikoliv lidí, kteří by měli vytvářet náplň veřejného prostoru.

Jenom člověk duševně nedospělý a naivní může zavírat oči nad tím, že příliv dvou, tří či dokonce čtyř milionů lidí jiné kultury, jiného smýšlení, jiného náboženství, jiných představ o politice a svobodě, o postavení náboženství ve společnosti, prostě lidí s extrémně odlišnými názorovými i hodnotovými systémy je cosi, co vytváří skutečná rizika, co přináší nestabilitu. Jenom emoční slepec může být překvapen tím, že v mnoha lidech tato situace vytváří obavy, znepokojení, pocit jistého ohrožení. Ten by existoval, i kdybychom neměli zkušenosti s atentáty v Paříži a dalšími událostmi. Terorismus je však katalyzátorem obav.

Na druhé straně jenom člověk duševně nedospělý nechává přerůst obavy ve strach, strach v děs a v nenávist. Obavy, opatrnost – to jsou racionální a správné postoje. Ostatně jsou i ekonomicky pozitivní. Děs a nenávist jsou projevem nedůvěry v sebe sama, panika je ukázkou neschopnosti.

To, co by racionální většina měla říkat a měla chtít od státu a politické reprezentace, to není diskuse s extrémy na jedné nebo druhé straně. Taková diskuse nemá smysl, je to ztráta času. (Smutné na ní je zvláště to, že je vedena do značné míry za státní peníze – ať už je to plat vysokoškolského učitele nebo granty na podporu rozmanitosti, v tom nevidím velký rozdíl.) Ve skutečnosti by se mělo hovořit především o tom, že výdaje na armádu a bezpečnost tak, jak je v posledních letech dusil nynější ministr financí a před ním naprosto stejně a v úplné shodě předchozí ministr financí, jsou nepřijatelně nízké a je třeba je skokově navýšit. Měli bychom diskutovat o připravenosti naší byrokracie rychle a efektivně jednat podle Dublinských dohod. O naší schopnosti vracet ekonomické migranty velmi rychle do jejich domovských zemí. Měli bychom diskutovat o tom, jaké podmínky jsme schopni vytvořit těm, kdo opravdu unikají před válkou. Měli bychom mluvit o tom, nakolik jsou efektivní naše tajné služby, nakolik dokážou odhalit případné teroristy, jak jsme připraveni na to, že válka s terorem bude dlouhá a může se přenést i na naše území.

To jsou racionální témata pro uvážlivou většinu občanů této země, pro politickou reprezentaci a pro sdělovací prostředky. A emoce i hlouposti nechme extrémům, ať se tím vztekem a vzájemnou nenávistí zalknou.