Vrtěti rozpočtem

Přebytek rozpočtu vyšší než 60 miliard korun je fajn zpráva. Vždycky je samozřejmě lepší hospodařit s přebytkem. Ale popravdě: je zde několik důvodů, proč není nutné vyvěsit vlajky a dát ministrovi financí rovnou medaili.

Důvod první. Celková chyba v odhadu rozpočtu na rok 2016 překonala 130 miliard korun (plánovaný schodek byl cca 70 miliard, přebytek je vyšší než 60 miliard). To je více než deset procent celkového objemu vládních financí. Jinými slovy je třeba se ptát, zda nebyl rozpočet sestavený špatně od samého počátku. Samozřejmě rozpočet je plán, jehož splnění je závislé na mnoha proměnných, takže nelze očekávat, že nebude realitou korigován. Ale deset procent? To je v poklidné ekonomické době příliš.

Důvod druhý. Ministr financí přisuzuje přebytek kvalitní práci svého úřadu. To je diskutabilní myšlenka, neboť co se přebytku týká, ten je plně pokryt mimořádným příjmem z evropských fondů. Bez tohoto zcela neopakovatelného vlivu by byl rozpočet ve schodku – sice minimálním, ale schodku. Samozřejmě i vyrovnaný rozpočet by byl podstatně lepší než plánovaný schodek 70 miliard korun. Jenže stejně platí, že rozdíl mezi plánem a skutečnosti by i bez peněz z EU dosáhl hodnoty kolem šesti procent, což je pořád nepřiměřeně hodně.

Důvod třetí.  Prý máme skvělý výběr daní, který je údajně daleko efektivnější než v minulosti. Nikoliv, pan ministr financí v tomto směru poněkud přehání a výběr daní se zřejmě nijak dramaticky nezlepšil. Ukažme si to na příkladu v podstatě klíčové daně českého systému, totiž DPH. Meziroční růst v této kategorii po očištění od zkreslení vinou změny rozpočtových pravidel je 5,4 procenta. Nu, mělo by to být více – asi sedm procent, což by lépe korespondovalo s růstem spotřeby domácností. Zvýšení výnosu o pouhých 5,4 procenta spíše ukazuje na setrvalý problém ve schopnosti ministerstva financí tuto daň vybírat. Jestliže tisková zpráva úřadu pana Babiše tvrdí, že pozitivní efekt kontrolních hlášení byl pro rok 2016 spočítán na deset až dvanáct miliard, pak tu máme zajímavou záhadu. Meziroční celkové zvýšení výběru DPH činí 17,4 miliardy, což je oněch 5,4 procenta. Jestliže bychom odebrali deset miliard získaných díky kontrolním hlášením, pak by meziroční růst byl jenom asi sedm miliard, což by proti roku 2015 bylo jenom něco přes dvě procenta navíc. A to při sedmiprocentním růstu spotřeby domácností? Nesmysl!

Důvod čtvrtý. Investice. Nakonec se díky obrovskému úsilí podařilo téměř splnit investiční výdaje. Mělo být utraceno 86,8 miliardy, skutečnost byla asi o dvě miliardy nižší. Ještě před pár měsíci to vypadalo na větší debakl. Avšak pozor! Při drasticky jiné než plánované struktuře výdajů. Nebýt krajů, které stihly během první části roku připravit k realizaci řadu projektů, by stát „ušetřil“ daleko více. Kraje a municipality měly na investice dostat čtyři a po úpravě šest miliard. Ministr financí se při přípravě rozpočtu 2016 a také v prvních měsících loňského roku usilovně bránil jakémukoliv navýšení investic v krajích – a nakonec musel poprosit o pomoc. Kraje dokázaly vynaložit na projekty skoro 22 miliardy korun a na rozdíl od klíčových investičních ministerstev byly schopné investovat do infrastruktury. Řečeno s lehkou mírou nadsázky, ve stejné době dokázalo příslušné ministerstvo „zprovoznit“ dálnici D8 v jednom pruhu. Pokud budou přípravy projektů na silnicích, železnicích, vodních cestách a dalších infrastrukturních či liniových stavbách pokračovat jako poslední roky, pak budou už brzo mít naše okresky lepší asfalt než dálniční síť.

 Důvod pátý. Během působení nynějšího vedení ministerstva financí se stáváme málo čitelným ekonomickým prostorem.  Jeden rok plánujeme schodek 100 miliard, ale skutečný schodek je 62,8 miliardy (2015). Takže na rok 2016 naplánujeme při masivním růstu ekonomiky schodek 70 miliard. Jenže se dostaneme do přebytku skoro 62 miliardy korun. A proto na další rok prosadí ministr financí schodek 60 miliard. To nevypadá jako finance dobře řízené firmy, že?

Je pravda, že přes veškerou kritiku se podařilo do toho loňského i toho letošního rozpočtu prosadit řadu skvělých věcí – třeba růst platů ve školství a vůbec zvýšení výdajů na tuto oblast, konečně jsme začali snižovat podfinancování policie, děláme mnoho pro posílení zdravotnictví. Což za ty křeče ze zatínání zubů zřejmě stojí. Ale tleskat ministerstvu financí netřeba, na to s výkladem výsledku státního rozpočtu vrtí až příliš průhledně.