Clou společností hýbe skandál nevídaných rozměrů, ke kterému se chce, jak už to bývá, vyjádřit doslova každý. Já však nechám kriminalisty dělat svoji práci a pár slov na toto téma napíši možná později, jakmile opadnou emoce a přestanou se rojit fámy. Nyní bych chtěl napsat o něčem neméně podstatném – o makroekonomických datech a jejich dopadech.
Kdybych byl jízlivý, mohl bych si teď se zadostiučiněním radostně mnout ruce. Poté, co Nečasova vláda nechala přehnanými škrty vykrvácet ekonomiku, ve středu 12.června přijala nečekaná prorůstová opatření ve výši 15 miliard korun. Těmi chce na úkor snižování schodku rozpočtu stimulovat ekonomiku k většímu růstu. Udělá tedy přesně to, co leta navrhuji já a mí kolegové. Mé blogy z loňského roku jsou toho jasným důkazem.
Bohužel, na radostné mnutí rukou to ale není. Hospodářství ČR klesá již šesté čtvrtletí – v prvních třech měsících letošního roku propadl HDP meziročně o 2,2% a ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 1,1%. Aktuální HDP je o 2,9 procenta nižší než ve třetím čtvrtletí 2011, kdy dosáhl svého posledního maxima. Lze hovořit o recesi, která je nejdelší za dobu existence ČR, a to věru není nic k chlubení.
Z Evropské unie je na tom hůř jen Itálie (-2,3%), Portugalsko (-3,9%), Kypr (-4,1%) a Řecko (-5,3%). Kdybych tedy chtěl být jízlivý, připomenul bych i to, že to byla právě Nečasova ODS, která se ve volbách 2010 kasala, že nás nikdy nepovede „řeckou cestou“. Tehdy jsme na ní ani nemířili, po třech letech si ale po ní právě kvůli Nečasově vládě svižně vykračujeme. Nepromyšlené zásahy snižující deficit vedly k „uškrcení“ ekonomiky.
Není náhodou, že nám přesně to, co nyní vláda udělala, doporučila před pár dny i Evropská komise. Prorůstová opatření jsou totiž jedním z důvodů, proč jsou na tom v našem regionu relativně dobře Slovensko (růst o 0,9%) nebo Polsko (0,4%).
Situace u nás došla tak daleko, že po prorůstových opatřeních v posledních týdnech volali i pravicoví ekonomové, například renomovaný člen NERV Petr Zahradník. I když to donedávna pravověrní pravičáci tiše zamlčovali, prorůstová opatření totiž dělaly v nutných případech i takové ikony pravice jako baronka Thatcherová nebo prezident Reagan. Ten mimochodem v USA podporoval i systém zaměstnaneckých akcií ESOP, který byl u nás kdysi pravicí brutálně odmítnut jako „bolševická“ hloupost.
Čísla o hospodářství jsou každopádně mimořádně špatná. Řítíme se do velmi vážného hospodářského problému. Tady už by mělo být zcela jedno, zda je lepší názor levicový či pravicový. Důležité je, aby zvítězil postup, který pomůže zadušené české ekonomice.
Může mi být líto, že Nečasova vláda se pro toto řešení rozhodla až rok před volbami a navíc se licoměrně tváří se, jako kdyby to tak chtěla vždycky. Mohl bych být i rozhořčený, že považuje voliče za tak krátkozraké, že zapomenou, jak podporu růstu vášnivě odmítla. Jenže Česká republika potřebuje hospodářský růst a ne žabomyší války. Není podstatné, z které strany ideového spektra je nabízený recept. Podstatné je, aby fungoval.
