Energetický zákon: jistota, stabilita, šance pro průmysl

Žijeme v době, v níž je dobré sázet na jistotu. Tou jistotou je v České republice průmysl. Právě on nás do velké míry živí, když vytváří skoro 40 procent hrubého domácího produktu. Jeho stabilita je pro republiku klíčová a proto mu musíme vytvářet co nejlepší podmínky. To je hlavní myšlenka nyní projednávané novely energetického zákona, jejíž jsem v parlamentu zpravodaj.

Tato novela přináší pro všechny odběratele včetně občanů jistotu, že nebudou za energie platit vyšší cenu kvůli nesmyslným ideologickým experimentům. Tedy platit za dosud neekonomické obnovitelné zdroje, které nás nyní stojí 44 miliard ročně. Pokud někdo tvrdí, že nekoordinovaným bojem proti „globálnímu oteplování“ pomáháme svým malým dílem světu, měl by také říci, že tuto pomoc nezaplatí velcí průmyslníci ani drobní akcionáři průmyslových podniků, ale zaměstnanci a řadoví občané tohoto státu. V nižších mzdách, v menším počtu pracovních míst a mnoha dalších důsledků, které třeba nejsou přímočaré a okamžité, ale o to více zničující. Novela energetického zákona se postavila podobným tlakům – mimo jiné i tím, že ruší pokus o zpoplatnění „málo efektivní spotřeby uhlí“.

Dalším důležitým bodem je stabilita české energetické soustavy. Zejména v době nejen u nás rostoucího počtu větrných elektráren, vyrábějících energii podle rozmarů počasí. Velcí odběratelé, na kterých stojí pevnost energetické soustavy, proto budou za elektřinu platit méně než dosud. Jejich existence je totiž pro stabilitu této soustavy rozhodující a nová verze energetického zákona je odměňuje výhodnějšími podmínkami. Což je férové.

Férové je i to, že v lepší pozici se ocitá také spotřebitel, běžný občan. Má větší prostor pro vypovězení smlouvy s distributorem, což mu dává prostor pro vlastní ekonomické jednání. To ocení především ti, kteří se ve své každodenní praxi snaží o co nejefektivnější využití svých zdrojů – ať jde o podniky nebo domácnosti. Pro ostatní (podnikatelské subjekty a občany), kteří si zakládají spíše na dlouhodobosti vztahu s dodavatelem nebo je to prostě nezajímá (na což mají pochopitelně plné právo), se přitom nic nemění.

Hodně diskutované jsou i změny ve způsobu vedení Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Cirkulace na nejvyšším postu klíčového regulátora by měla zabránit vznikání klientelistických vazeb a je cestou k posílení samostatnosti ERÚ. Nový systém dále omezuje možnost zasahovat do jeho rozhodování.

Diskuse kolem novely energetického zákona by měla být vždy hlavně odborná, protože jde především o odborný problém. V uplynulých měsících se ale diskutovalo spíš ideologicky a politicky. A leckdo hádal, komu že má jaká změna sloužit.

Za sebe proto naprosto otevřeně říkám, že jsem šel v ústrety českým domácnostem, českým pracovním místům, českému průmyslu a jeho lepší konkurenceschopnosti. V ústrety jistotě, že domácí průmysl nám takovou vstřícnost vrátí.