Středověký král Václav IV., který podle Starých pověstí českých chodil v přestrojení po tržišti a trestal nepoctivé obchodníky mácháním v koši ve Vltavě, by si dnes zřejmě nohy uběhal. Denně se stáváme svědky podvůdků a podvodů, předražování a pančování.
Někdy je nedodržování a obcházení pravidel ze strany části výrobců a obchodníků až úsměvné („pravé“ losí lasagne vyráběné z koňského masa), jindy ztuhne úsměv do rozhořčené zloby (cyničtí prodejci okrádající důchodce předraženými hrnci a dalšími „šmejdy“). A někdy jde lidem přímo o život (metylová aféra v loňském roce). V některých oborech je situace dokonce katastrofální – například z 1200 u nás kontrolovaných internetových prodejců šidilo spotřebitele rovných 1000!
Jenže podvody v obchodě se děly vždy a různé civilizace se s nimi různě vypořádávaly. Někde – jak zmíněno – máchali nepoctivce ve studené řece, jinde sekali ruce a ještě jinde sekali dokonce i hlavy. Bez ohledu na sebedrakoničtější tresty se ale vždy našel někdo, kdo to znovu zkusil.
Zavilí liberálové proto někdy tvrdí, že poctivost výrobců a obchodníků vyřeší trh, který sám o sobě dá šanci jen těm, kteří nabízejí za rozumné ceny kvalitní zboží. Bohužel stovky let zkušeností ukazují, že je to stejně naivní idea, jako pokus převážet v jedné pramici vlka, kozu a zelí.
Idealisticky spoléhat na přirozenou lidskou slušnost a poctivost zkrátka v tomto ohledu nevychází a tak řeší moderní společnost problém státní kontrolou. Podvodníci bývají odhaleni, ale celkově jsme bohužel asi tak stejně úspěšní, jako středověká metoda s mácháním. Vždy se totiž najdou noví gauneři, kteří to zkusí znovu.
Aby byl tento věčný boj alespoň částečně úspěšný, musí se kontrolní úřady stále více specializovat. A tak zde máme Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad, Českou obchodní inspekci, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Státní veterinární správu, hygienickou službu... Na vyjmenování všech by zřejmě tato stránka nestačila. Náš systém ochrany spotřebitele nicméně funguje, i když víme, že na západ od našich hranic mnohem lépe a že je rozhodně co zlepšovat.
Jenže i kdybychom měli kontrolních institucí tisíc, stejně by všechny typy podvodů či případy fušeřiny a nedostatečné péče o zboží nepostihly. Spousta zboží i služeb prochází napříč obory. Ruku v ruce se specializací proto musí následovat i koordinace, spolupráce a výměna informací.
Na jednání Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny jsme si nedávno pozvali nového ředitele České obchodní inspekce Ing. Vladimíra Velčovského. A přesně to jsme od něj chtěli vědět - jak chce ČOI zlepšit koordinaci svých aktivit s ostatními kontrolními orgány, jak bude využívat institut pokut a sankcí a jak urychlit legislativní změny, aby Česká obchodní inspekce pracovala víc efektivně a víc pro lidi.
V době nezbytných úsporných opatření musí ČOI i další úřady nahrazovat kvantitu větší kvalitou a vzájemnou spoluprací. Jestliže nedostanou víc peněz, měli by být alespoň chytřejší a mazanější, než ti proti kterým bojují.
Nejsem bezbřehý optimista, a proto vím, že se to určitě na 100 % nepovede. Snažit se o to ale musíme: je to boj, který sice nelze vyhrát, ale nelze jej ani vzdát. I kdyby jen kvůli té čestné výzvě, kterou před nás postavil podle legend středověkými inspekcemi sám král Václav IV.
