Boží soud nad solárníky

Jenom málokteré slovo v češtině vzbuzuje tak negativní emoce jako „solárník“. Pro občana je to ten (hochštaplert, podvodník, zločinec…), který inkasuje „za nic“ miliardy korun. Takže uspokojení, které lidé projevují nad zprávami o zrušených licencích a trestech za podvody během připojování fotovoltaických elektráren, je vcelku pochopitelné.

Pouze na okraji připomenu, že brněnský soud poslal před několika dny do vězení na čtyři až šest let nepodmíněně tři ze čtyř obžalovaných. Poslední dostal podmínku, je v podstatě jisté, že zkoumaná elektrárna přijde o licenci. Jde o jeden z projektů, jehož kolaudace proběhla během bájného týdne od 24. do 31. prosince 2010. Nedávno jiný soud dořešil podobný příběh projektu CD Solar a výsledkem byly nepodmíněné tresty za podvody a také odebrání licence celému solárnímu parku. Nepochybuji o tom, že u drtivé většiny obyvatel tohoto státu podobné zprávy vzbuzují celkem oprávněné radost a pocit, že spravedlnost se sice mnohdy na své cestě někde zdrží, ale nakonec alespoň někdy dorazí na místo a zaúřaduje, jak je třeba.

Před námi je několik desítek podobných procesů. Někde jsou možná důkazy méně jasné, ale ve většině případů můžeme předpokládat podobný průběh. Podvody s listinami, s kolaudacemi a připojením k rozvodné síti budou prokázány a viníci obdrží po zásluze tresty.

Jenom na okraj by ale bylo dobré vědět, kdo má na té lavici obžalovaných také sedět. Samotné přijetí zákona o obnovitelných zdrojích energie bylo nutné a museli jsme tento předpis mít již jenom kvůli harmonizaci práva s Evropskou unií. Chybné nastavení výkupních cen nastalo během vlády Mirka Topolánka a ať si lže, kdo chce a jak chce, samotný zákon je nevinný, tunel za stovky miliard vykopal jeho kabinet. Možná jsme se tehdy jako opozice měli o trochu méně zabývat velkou politikou a matoucími clonami rovné daně. Asi jsme o trochu více měli vnímat to, co pravicoví šíbři páchali v praxi.

Stejně, jako nemůže za ony stovky miliard korun samotný zákon, nemohou za ně ani obnovitelné zdroje. Jistě jsou značně přeceňovány a jejich podpora totálně pokřivila celý energetický trh. Přesto je správné hledat nové cesty a jestli nad něčím nemůžeme zavírat oči, tak je to rozhodně cesta, kterou v energetice zvolilo Německo. Jen je třeba k obnovitelným zdrojům přistupovat rozumně, a nesnažit se tvrdit, že nás zrovna v deštivých a klimaticky mírných Čechách zachrání pražící Slunce a dující vítr.

Podpora obnovitelných zdrojů, i přes mizerné zkušenosti, bude pokračovat. Povinností státu však je zajistit, aby se to dělo za předem známých a daných výsledků pro odběratele a konec konců i pro daňové poplatníky. Mimo jiné i proto je nutné sáhnout do všech struktur, které se zabývají regulací cen v energetice a obecně regulacemi v této oblasti. Proto je třeba, aby vedení ERÚ bylo širší, aby zde na špičce bylo několik lidí, kteří se budou ve funkci střídat v relativně nedlouhém období. To je totiž cesta, jak minimalizovat rizika korupčního chování na straně jedné, ale také rizika chyb na straně druhé.

Neboť fakt, že alespoň někteří z řad podvodníků v oblasti fotovoltaických elektráren skončí za mřížemi a jejich elektrárny ztratí právo na extrémně vysokou dvacet let dotovanou cenu, je výborný – avšak bez opatření, která by zabránila v budoucnosti podobnému megatunelu nemají tu správnou pointu.