Náš život s Trpajzlíkem - O zvířatech

2.10.17 Ještě donedávna jsem mohla s klidným svědomím tvrdit, že Trpajzlík přijímá všechna zvířata jako obyčejnou a trochu nudnou součást svého světa.

S klidem za námi lezla do koňské ohrady, suverénně chodila na pastvině mezi kravami, ovcemi a kozami, telata vyhnala ze stodoly a každý den zaháněla krocany na pastvinu a zpět.

Začíná nová etapa jejího života, kterou bych nazvala "začínáme objevovat a zkoumat". A za svůj objekt zájmu si vybrala živočichy nejméně očekávatelné: hmyz. Bydlíme ve starém statku s metrovými kamennými zdmi a hmyzu a jiných drobných potvor máme doma chtě nechtě spoustu. Pavouci, škvoři, rybenky, svinky, mravenci a rozličné druhy brouků menších i větších s námi sdílejí náš dům, ukrývají se v rozličných koutech a skulinách a občas se zcela otevřeně promenádují prostředkem místnosti. Trapajzlík je jimi fascinována. Pravidelně jí nyní vídáme, jak stojí v rohu místnosti, kouká kamsi do kouta a nadšeně křičí "pók, pók". Nepřestane, dokud není pavouk uklizen mimo její zrak, ale během několika málo minut jí v jiném koutě zaujme další osminožec. A jelikož koutů v domě máme hodně a v každém je pavouků několik, zabere jí tato zábava spoustu času.

Pokud potká nějaký hmyz, jak se volně pohybuje domem, míchá se v ní profesní zájem entomologa se strachem z neznámého tvora. Leze za ním po čtyřech, šťouchá do něj prstem a nadšeně u toho hýká. Nedávno takhle narazila na svinku, což sice není hmyz, ale to ona zatím nerozlišuje. Štouchla do ní prstíkem a z broučka se v tu ránu stala kulička. Trpajzlíka to zarazilo, ale během pár vteřin byl z kuličky zase brouček a utíkal dál. Zkusila, jestli tohle kouzlo bude fungovat, kdykoliv se toho dotkne. K její velké radosti fungovalo. Chudák svinka, té se z toho už asi musela motat hlava, jak se dlouhé minuty pořád dokola zabalovala a rozbalovala.

Dneska Trpajzlík přinesla z venku mravence. Dvěma prstíky ho držela za tělíčko a ukazováčkem mu opatrně hladila hlavičku. "Malá, malá", broukala u toho, aby toho mrskajícího se tvorečka uklidnila. Pak si všimla lahvičky s pitím. "Pití", rozjasnila se jí tvářička, a už se chystala pomačkaného mravence zalít šťávou. V hlavě se mi vynořily vzpomínky na Ferdu mravence, oblíbeného hrdinu mého dětství, a raději jsem zasáhla. Udělaly jsme venku loužičku ze šťávy a Trpajzlík do ní mravence položila, aby se mohl napít. Zda stihl louži vypít dřív, než se utopil, jsem už nezkoumala.

Kapitolou sama pro sebe je hmyz létavý. Pro Trpajzlíka je to všechno "dzz", ale přesně rozpoznává vosy od much. Před vosami utíká, mouchy pronásleduje. Pokud nějaká moucha proletí kolem ní, sleduje jí pohledem a velmi nahlas na ní upozorňuje. A je jí jedno, jestli jsme zrovna doma nebo třeba v obchodě. Dlouhé minuty kouká doma na zavěšenou mucholapku a studuje anatomii lapeného hmyzu. Ta mucholapka tam visí od léta, ale každý den znova její existenci Trpajzlík překvapeně komentuje.

A venku nachází motýly, kobylky, housenky, brouky velké i malé, pomalé i rychlé, barevné i černé. Všichni jsou něčím zajímaví a stojí za to, aby je viděla i máma, protože sdílená radost je dvojnásobná. A tak já stokrát za den vybíhám z kuchyně na zahradu a obdivuji a přitakávám jejím komentářům, kterým sice nerozumím, ale určitě jsou přesné a trefné a sdílím její nadšení. A neskutečně se u toho bavím.