Náš život s Trpajzlíkem - Když se daří

18.9.17 Dneska byla Trpajzlík opravdu výživná! Má přísný zákaz vylévat jakoukoliv tekutinu ze všech nádob, které se doma nachází.

To se týká v první řadě její lahvičky s bezkapkovým uzávěrem (matky malých dětí ví, o čem je řeč), dále všech kbelíků, hrnců, hrnečků, mističek a v neposlední řadě i jejího dětského nádobíčka.

Na to, že dneska jsme spolu vstaly ve čtvrt na deset, jelikož Trpajzlík odmítla dřív opustit postel, toho zvládla fakt hodně. Dopoledne přišla za mnou do kuchyně, s očima na vrch hlavy mi povídala "doda, doda" a táhla mě do obýváku. Ano, byla tam "doda". Všude. A nebyla to voda, byla to malinová šťáva, kterou jsem jí ráno udělala do lahvičky. Půl litrem štávy dokázala polít stůl, židli, celou podlahu a sebe. Trpajzlík dostala vynadáno a já se pustila do úklidu. Omývat kolečka na kancelářské židli olepená šťávou je práce, kterou bych si klidně nechala ujít. Pak jsem si vymohla slib, že už žádnou "dodu" vylévat nebude.

Bezkapkovou lahvičku jsem už nenašla, tak při obědě dostala šťávu do plastového kelímku. Vzala si k němu brčko a sotva jsem se k ní otočila zády, začala bublat. "Bubiny, bubiny," výskala rozjásaně, zatímco se sladká tkutina rozprskávala po celém stole a podlaze. Pak výkon dovršila tím, že brčkem kelímek zvrhla, polila sebe, stůl, židli s podsedákem a podlahu. To už jsem začala bublat i já, jen jsem u toho tak radostně nevýskala. Měla jsem naplánováno hodně práce, které jsem potřebovala stihnout do brzkého odpoledne, abych stihla včas nakrmit a odjet večer ke známým. A vytírání celého bytu od lepivého povlaku mezi tyto práce určitě nepatřilo.

Po poledním spánku jsme šly do patra a já začala uklízet horní kuchyň. Pak jsem nakoukla do dětského pokoje. Mokré louže na podlaze z dřevěných OSB desek se opravdu nedaly přehlédnout. Byly všude. Trpajzlík se jen pobaveně koukala na ječící matku a dál si nerušeně vařila něco pro panenky. Nádobíčko sice bylo dětské, ale voda v něm opravdová. Povylévala jsem vodu ze všech kastrůlků, vytřela dosucha všechny louže a šla věšet do ložnice prádlo.

Když jsem se po deseti minutách vrátila do kuchyně, seděla Trpajzlík na kuchyňské lince, v ruce (původně plnou) láhev koncentrovaného Puru a vše v jejím dosahu bylo jasně žluté. Ona taky. V tu chvíli jsem měla chuť Trpajzlíka prodat. Svlékla jsem jí, strčila do sprchy a umývala jí tak dlouho, dokud nepřestala pěnit. No, ten Pur je fakt hodně koncentrovaný, na první opláchnutí nepustil. Pak jsem totéž udělala se sporákem a kuchyňskou linkou, jen jsem je neodnesla do sprcháče, tam by se nevešly. Trvalo to téměř hodinu.

Odpolední krmení i návštěvu známých jsem stihla, ale jen za cenu velkého spěchu a stresu. Nechcete někdo Trpajzlíka? Aspoň na pár dní. Zaručuji vám, že budete mít v bytě bezvadně uklizeno, stačí jí dát do ruky lahvičku s dodou.