Ahoj příteli, vzpomněl jsem si, že jsme tuhle nedokončili rozhovor na téma AB. Ptal ses mě, co na něm vlastně vidím. Zkusím Ti odpovědět úsporně a snad ne moc pateticky.
Pragmatismus. Nemám rád politické fundamentalisty, kteří jsou schopni ve svém levo-pravém vidění světa mít na všechno rychlý a silný názor. Na AB se mi líbí, že se nestydí říkat, že si na věc názor musí teprve udělat. Pro někoho názorová neukotvenost, pro mě spíš otevřenost hledání rozumného řešení. Navíc s tezí, že AB nemá žádný program, nesouhlasím. Možná jede jen v trochu širších ideových koridorech, ale program (docela normální) existuje. To že v něm není přesný návod na penzijní reformu, církevní restituce či jedinou správnou výši sazby daně z příjmů, nevnímám jako problém. Finální parametry každé velké reformy se totiž stejně dělají až v legislativním procesu, s přihlédnutím k nutnosti hledat kompromis. A já mám rozhodně více kladný vztah k sice méně sexy a méně radikálním, ale o to trvalejším a konsensuálnějším společenským změnám. Přinejmenším proto, že je následující volební období nebude mít potřebu nová politická reprezentace okázale rušit. Docela rád bych si občas své kolegy a kamarády přezkoušel z toho, jak znají programy stran jiných, o kterých si tak předpojatě myslí, že mají násobně vyšší kvalitu. Myslím, že by to bylo docela zajímavé.
Povaha. Mnozí lidé ho vnímají jako monstrum, predátora a asociála, který jde přes mrtvoly za svým cílem (rozšířit své majetky). Já si ovšem všímám taky toho, že na to, jak je bohatý, tak žije poměrně skromně, ve srovnání s ostatními mecenáši pak i mimořádně pracovitě. Kdo z nás by v 60 letech věku chodil z práce o půlnoci, aby pak vstával v pět ráno? Mám dojem, že si to bohatství, které je všem takovým trnem v oku, vlastně ani příliš neužívá. V kontrastu k tomuto pak vidím v politice (či kolem politiky) lidi jako je Rittig, Janoušek, Bakala a ti to mají z mého pohledu nastaveno jinak. Častokrát se mi i zdá, že si – nadprůměrně ve srovnání s ostatními – ze sebe umí udělat legraci. V tomto je zrcadlovým opakem např. Fiala, který se bere nesnesitelně vážně, až se divím, že se mu jeho nos ještě úplně neotočil do nebe. Přiznám se, že mě lidsky i trochu fascinuje, jak je AB psychicky odolný, to je skutečně asi produkt zocelení v tvrdém byznysu. Já bych se na jeho místě hroutil už po týdnu ve funkci. Tragikomické mi přijdou výtky k jeho rétorice, říznuté slovenštinou a jinak se proviňující proti zásadám brilantního českého projevu. Jako kdyby "motýle" či "kradnetě" byly důležitější než to, že nikde nepotřebuje tlumočníka, ať už v Paříži, Berlíně či Washingtonu.
STB. Vím, že AB si zadal s STB, někde je zapsaný a divím se mu, že už se s tím nesmířil. Na druhou stranu jsem zatím nikde nezaslechl, že by někde pěl na minulý režim ódy, vystupoval na stranických akcích, psal dělnickou poezii apod. Na rozdíl od mnohých jiných, kteří ho dnes moralizují a kádrují. Neslyšel jsem ani o tom, že by se s AB někdo soudil či jinak přel kvůli tomu, že jej nějak občansky poškodil, že mu zničil kariéru, rozbil rodinu apod. To už je konkrétní zlo, zatímco zápis v papírech o spolupráci je zlo abstraktní. Proto mu toto toleruji.
Byznys v politice. Obecně jsem pro, aby v politice bylo spíš více, než méně byznysmenů. Důležitá je jejich důsledná veřejná kontrola, a o ni v dnešní multimediální online době vůbec nemám obavy. Nemám pocit, že by dnes byl mediálně kdokoli nasvícený víc, než právě AB. A to přesto, že mu patří některé noviny a rádia. Vyřazovat člověka z politické soutěže jen proto, že má střet zájmů, považuji za hloupost. Jako kdyby ho neměli např. učitelé, doktoři či advokáti, kteří zrovna také právě poslancují či ministrují a hlasují či rozhodují o platech, rozpočtech a dotacích. Od pravice mi navíc tato kritika přijde úplně absurdní – od toho, že jde proti podstatě kapitalismu, přes to, že dotační systém tady dříve oni sami budovali či udržovali, až po to, že v jiných případech (Berlusconi, Bush/Cheney) dotyčným nějaký střet zájmů nejenže nevadil, ale naopak imponoval.
Zeman. Spolupráci AB se Zemanem beru jako sňatek z rozumu. Každý sleduje trochu jiné zájmy, má jiné páky, jak si prosadit svou a jsou to spíše takové šachy, kdo dříve nebo později toho druhého potopí. AB musí taky přemýšlet, co mu to které gesto vůči Zemanovi přidá či ubere na politických bodech. Nevidím v tom žádný velký problém, často je to nechutné, nespravedlivé, neslušné, ale stát se z toho nezhroutí. Tím méně kvůli kauze Staněk, to mi přijde úplně absurdní, jak se z toho dělá ústavní krize, resp. jak o ní mluví ti, kteří ve své době s takovou chutí hlasovali pro přímou volbu prezidenta (a s takovým despektem plivali na ty, kteří varovali před problémy, co to přinese).
Víc mě k tomu asi zatím nenapadá. Snad Tvé zklamání ze mě není definitivní:).
H.
