...aneb jak jsem se seznamovala. Asi jsem žena, která nepřitahuje normální chlapíky, ale dneska už se tomu směju...
Zůstala jsem se synkem sama a když mu byl zhruba rok, usoudila jsem, že nějakej parťák by se hodil. Pracně jsem si vyhotovila profil na seznamce, kde jsem naprosto jasně specifikovala koho hledám, a začal blázinec…Když jsem si z hromady sexuálních loudilů ( od 16 – 70), tupoňů co neuměli nejen zaujmout, ale ani česky, a dalších podivných existencí vybrala, a během měsíce hodlala absolvovat šest schůzek, netušila jsem, jak se pobavím.
Tydýt
Vypadal celkem solidně a měl pronikavej pohled, kterej mi připomínal Vlastu Buriana v akci, což mi mělo varovat. Když se ke mně přiblížil na dosah, doslova mu vyletěla ruka jako na pérko, zastavila se někde v místě pod mým pupkem přiložena dlaní, a muž pravil hypnotizujíc mne:
„ Cítím silnou čakru kundalííííny…Trochu ji energeticky posílím, když dovolíš…" podotýkám, že jsme se ještě ani nepředstavili…Moje kundalíííína je posílená až až, myslela jsem si v duchu a doufala, že chlapík nezačne zpívat „ háré krišna“ nebo tak něco. Obrátil oči v sloup a už chyběla jen pěna u pusy. Vzala jsem ho za ruku, budovatelsky stiskla – aby se vzpamatoval - a představila se, na což on reagoval:
„ Proboha, ty máš sebevědomý stisk, taková Amazonka…to se mi líbí" řekl rozechvělým pološeptem.
„ Fajn, a ty se jmenuješ jak? Na seznamce máš asi přezdívku…Leo? To jako Lev?" Snažila jsem se ho trochu rozptýlit, a pomalu se rozešla směrem ke kavárně, kam jsme měli namířeno.
„Říkej mi Leo, vystihuje to mojí podstatu…" Zatím jsem se smála jen v duchu a pořád mi připadalo, že to kafe dáme…Připomínal mi zaříkavače koní a byla jsem zvědavá...a tak jsem rádoby vtipně odvětila:
„A co kdybych ti říkala bejku?" Zastříhal ušima, nozdry se mu rozšířily, jen jen hrabat kopytem a hrdelně pronesl:
„ Tos neměla…Teď jsem se vzrušil…A cítím, že to máš také tak…" Uvědomila jsem si, že než na kafe s touhle kombinací bejko-lva, tak snad raději sama panáka na stojáka.
„ Hele, Leo, špatně jsem tě odhadla…mě vzrušuje už jen flákota masa a tuplák piva…zkazila bych ti život…měj se hezky a hodně štěstí…"
Zoufalec
Vysoký, plešatý muž asi padesátník. Novinář, což mi zaujalo. Začal dobře:
„ Dobrý den. To jsem nečekal, že vypadáte tak krásně… ještě líp než na fotkách…Co sem doposavad měl schůzky, tak ty dámy klidně přišly ve vytahaným svetru, nebo neučesaný rovnou z nákupu s igelitkou…Jsem nadšen…" pravil úplně stejným tónem, jako Oldřich Nový. Nemůžu za to, že mi napadla zase filmová star z první republiky. Ale první pocit ušel, zatím nic výrazně neodrazovalo.
A hned mi vzal na nějakou promo akci, kde Marek Vašut představoval jakýsi výživový doplněk v lautr nový posilovně v centru. Bylo tam občerstvení, šampáňo, jahody…Udělalo to na mě dojem.
Jen do chvíle, než mi začal tichým hlasem vyprávět o posledním seznamovacím zklamání:
„ Napsala mi na seznamku žena a poslala foto. Foto trupu ve spodním prádle , ať za ní přijedu. Žila na druhém konci republiky. Vydal jsem se za ní a představ si, že když jsem jí konečně našel a pozvala mi dál, tak nejen že byla naprosto hrozná, vyžilá a primitivní, ale chtěla za případný sex zaplatit…" ublíženě konstatoval a čekal soucítění. Mě trápila jiná otázka. Opravdu je někdo tak zoufalej, že jede za „trupem" přes celou republiku?
„ To si děláš srandu…" kvitovala jsem nevěřícně jeho cestu za uspokojením. Pochopil to ovšem špatně.
„ No, to je neuvěřitelný, viď, jak jsou některý ženy bez zábran…"
„ Promiň, ale neuvěřitelný je už to, že ti stálo za to se vydat na takovou cestu…No – asi stálo…aby stálo…a ono nestálo…" dvojsmyslně jsem uzavřela rozhovor, poděkovala za občerstvení a odešla. Zůstal chudák jako sloup a vůbec nic nechápal.
Ťutínek
Byl droboučkej, křehoučkej, dospělej chlapeček. Jmenoval se Jirka. Dobrák od kosti. Když jsme šli ze Staromáku Pařížskou, tak pronesl:
„ V týhle ulici jsem nikdy nebyl. Já tě tak obdivuju, jak to všude znáš…"
Málem jsem se udusila kukuřicí a podívala se na něj s podezřením, že si dělá srandu. Nedělal. Raději jsem se ještě ujistila:
„ Ty jsi z Prahy, nebos přijel zdaleka a žiješ tu chvilku?"
„ Ne, bydlím už patnáct let v Kobylisích, ale nikam nechodím. Přijdu z práce, pustím si televizi a usnu. Když se mnou ještě žila bejvalá manželka, tak jsem doma něco kutil a ona se jezdila večer projet na kole a pak jsme šli spát. Jednou se nevrátila a pro věci poslala chlapa, s kterým jezdila na tom kole.." No, chlapče, žena si každej večer pěkně zajezdila, ale kolo to asi nebylo…
„ A vy jste nebyli spolu třeba v centru na procházce, nebo na dovolený?"
„ Já byl pořád v práci, aby žena měla všechno…Ona nepracovala a na dovolenou jezdila sama, abychom si od sebe odpočinuli…A já vždycky opravoval byt, aby se vrátila do hezčího. Nevím, proč mi opustila, když jsem dělal všechno pro ní…“ a upřel na mě oddaný psí oči. Bylo mi ho líto, ale taky mi bylo jasný, že asi zůstane buď sám, nebo si ho vychutná nějaká další potvora.
Samec 3x
Každý z nich vypadal jinak, jinak se vyjadřoval, ale konečnej efekt je spojoval do jednoho nadsamce. Jeden mi hned po prvním pivu oznámil, že mě hodlá přefiknout ( což byla taktická chyba…kdyby byl býval vyčkal do třetího piva, možná bych s ním o tom alespoň polemizovala), což mi otrávilo – vzhledem k jasně daným požadavkům v profilu. Druhý se mi ve třetí větě zeptal, jestli jsem vyholená a kdybych ho včas nezastavila, byl by mi ukázal co jsem ještě neviděla, jak pravil. A třetí se na mě vrhal v průjezdu, v hostinci i v MHD, což se už nedalo vysvětlit tím, že je to náhoda. Když nic jinýho, aspoň jsem se přesvědčila, že pokud budu mít chutě, není nic snazšího... Ale jinak mi to na další roky poměrně znechutilo a já přestala hledat.
A o tom to asi je, protože jen jsem si zvykla na to, že budu sama a přestalo mi to vadit, objevil se jeden takovej…parťák, přítel a partner. Na první schůzku mi přivezl námořnickej pytel plnej domácího guláše, knedlíků a držkový. V tu ránu, jsem byla jeho. Jak říkám: už mě rozruší jedině flákota a tuplák piva…
