Šikézně šmrncózní

  Totálně vymazlenej den pro mou krásu aneb co všechno jsem podnikla, abych se cítila a vypadala krásně, a jak to dopadlo....

      Jsem Střelec a vesměs neplánuju. Ale tenhle den D jsem fakt vymakala. Jednak jsem si na to vzala volno, a jednak jsem takřka hodinu po hodině zaplnila diář na sebe navazujícím krášlením a aktivitou. Ne jen tak halabala, ale v institucích k tomu určených…Jsem žena středního věku a MOHU, CHCI a MUSÍM do sebe investovat, že ano…No, spíš musím.

     Ráno v sedm posilovna. Když se mi tu bude líbit (nevím, co jsem v tu chvíli měla na mysli), tak se párkrát vrátím, řekla jsem si. Nejdřív jsem si připadala jako v ráji, to zase jo. Okolo mě hekali a mužně se potili osvalení páni tvorstva. Jejich podkožní vypracované hrboly se pohybovaly v souladu s činkami, a já na tu symfonii fascinovaně zírala…Pěkné. Pak se mi jeden „z nich“ ujal. Trochu jsem se upejpala. Ale v momentě, kdy jsem ulehla dle jeho přání břichem dolů na nějakou lavici a zkoušela zvedat lýtkama závaží , a on zjišťoval práci mých hýžďových svalů pohmatem, přestala jsem se soustředit a zapomněla dýchat. Pak jsem se rozesmála. Uvolněně a z plna hrdla, při čemž obvykle chrochtám. Neptejte se mi proč. Nevím. Následovaly sklapovačky a spousta jiných víceméně namáhavých věcí, ale vůbec to nebylo tak špatný. Vyplavily se mi endorfiny, i když mi náladu krapítek pokazila vyšpulená blondýna, která se totálně sebefascinovaně promazávala v šatně nějakým olejem. Důkladně a všude. Dala jsem si sprchu a hupsla do solárka. Tam jsem si lehce schrupla, a pružným krokem laně se světem u nohou, vykročila modelkovsky z posilovny. Zaskřípěly brzdy a někdo zařval „KRÁVO!!!Čum na cestu!“ A měl venkoncem pravdu.

                                Bylo devět hodin a čekala mi sauna. Blahem jsem vrněla, protože tam nikdo nebyl. Asi tak deset minut. Pak vešel chlap a zatímco já byla cudně omotána ručníkem, on na mě vystrčil zadek s houpajícím se cosi, a pět minut si urovnával pelíšek na lavici. Pak si s heknutím lehl a otázal se, jestli mi není v ručníku horko.

„ Ne.“

„Uvidíte, že vám bude za chvíli těsnej…“ nedal se typ odradit.

„ Nebude.“

„ Uvidíme…Moc toho nenamluvíte, co?“

„ Ne.“

Vydržela jsem tam s ním dvacet minut. Dělal divný zvuky, hekal a vrtěl se, ale já měla fikaně zavřený oči, takže jakoby nebyl.

Pak jsem šla v jednu na kosmetiku. Tam jsem se dozvěděla, že :

„Ne! To vám nevěřím! Opravdu nevypadáte na svůj věk“- vůbec jsem o něm nemluvila „ tááák, tady vám aplikuji masku na povolenou pleť…Neuvěříte, jak příjemný pocit vyhlazené a vypjaté pokožky  budete mít…A tady, na těch pár vráseček okolo očí máme elixírek…Dělá vyloženě zázraky!!“

Bože, jak jsem mohla žít bez kosmetiky? Během působení masky jsme stihly depilaci nohou, což byla teda mňamka. Uvažovala jsem o depilaci brazilské, ale při představě, kterak mi jsou škubány chloupky úplně všude, jsem to vzdala.

     Od tří odpoledne mi čekala kadeřnice. Ostříhala mi na šmrncovní mikádo, zesvětlila moje tmavohnědé šedivějící vlasy na efektní světle hnědou s plavým melírem „..v určitém věku je dobré zesvětlení…obličej pak nevypadá tak…tvrdě…“ dozvěděla jsem se. Stálo mne to tři hodiny a patnáct set. Když jsem přišla domů, účes jsem spláchla a v předklonu máchala hlavou pod fénem tak dlouho, až jsem skoro zapomněla, že mi dnešní welness den stál sakum prdum přes dva a půl tisíce.

Večer jsem chtěla jít na vernisáž a večeři s kamarádem, ale vyčerpáním z omlazovací kůry, jsem usnula.

Vzbudilo mi zvonění kamaráda, který po otevření úžasem vykulil oči a pravil:

„ Seš v pořádku? Není ti něco?“

„ Myslíš jako, že jsem krásná?“

A výbuch smíchu, který následoval, byl tou nejvíc omlazující kůrou ….

     Na vernisáži mi pálilo celý tělo ( solárko, sauna a depilace) a mělo krásně rudou barvu. Asociovala jsem sama sobě vlčí mák. Mé zesvětlené a opláchnuté vlasy poletovaly ve světlech výstavní síně, jako zralé obilí a bolest všech svalů mi připomínala, že šmrnc je v něčem jiným...A tak jsem si zula boty, zatočila se dokola a vytančila ven mládí vstříc....