aneb další rozpravy o životě s mým čtyř a půlletým objevitelem .....................................
Poznatky z nuda pláže
Ano, i nás vyhnalo horko k vodě a protože máme nuda pláž za rohem, a ze zkušenosti vím, že tam nikdy není tak nacpáno jako na běžném koupališti, sbalila jsem synka a vyrazila…Už jsem tam s ním byla, ale to byl mladší a neměl tak nekonečnou potřebu neustále něco rozebírat. Přesto jsem ani zdaleka nemohla tušit, jak mi to bezelstný dítě zatopí.
Po cestě jsem ho připravovala na to, že tam prostě budou všichni nahatý – že i on, koneckonců, tráví tyhle horký dny převážně nahatej, a tak na tom není zase nic tak neobvyklýho, že ano…Vstoupili jsme a vypadalo to, že k žádnému verbálnímu harakiri nedojde a moje ostražitost povolila. Sledovala jsem dítě, jak štěbetá s naháči ve vodě a pak mi napadla ta sebevražedná myšlenka, že bych si u kiosku koupila malý pivo a synovi nanuka. Omotala jsem si cudně bedra šátečkem a s Maxem v patách se blížila k osvěživému cíli. Před námi mírná fronta asi pěti lidí a u stolů rozjuchaná společnost naháčů. Náhle jsem postřehla synův soustředěný výraz a v momentě, kdy jsem zaměřila jeho cíl pozornosti bylo pozdě.
„ Mami, proč má ta paní medvědí pipinu“ prohlásilo dítě, aniž by odtrhlo oči od objektu zájmu.
Doufala jsem, že to nikdo neslyšel a dělala, že nic. Mohlo mi napadnout, že to je cesta do pekel, protože Max otázku velmi výrazně zopakoval. Společnost propukla v hurónský smích a ve vzduchu létaly otázky typu – „ no řekni, Miluš, proč máš medvědí pipinu?“ Ach můj bože. Protože bobr, napadla mne jediná odpověď.
„ Maxi pojď si pro nanuka!“
„ No a proč teda? Vypadá úplně jako můj spací méďa…A proč ty jí nemáš tak osrstnatou ?“
„ Vysvětlim ti to pak, jo?“
„ Neee, já to chci vědět teď…“
„ No, my to chceme taky vědět teď !“ Začínaj mi pěkně štvát, slizouni, říkám si v duchu…
„ Tak co to bude, mladá paní…“ dala bych si panáka, napadá mi, ale řeknu si o malý pivo. Max třímá nanuk a dožaduje se odpovědi.
„ Tak medvědí pipinu má ta paní proto, že jsou lidi prostě různý…Někdo má vlasy dlouhý, někdo krátký, někdo žádný…Někdo chodí ke kadeřníkovi, někdo si vlasy holí dohola a stejný je to i s chloupkama na pipině, prostě…Některej pán má chlupatej hrudník a jinej zase ne…Některá paní má velký prsa a některá malý…rozumíš?“ zoufale se podívám na synka. Zrovna jdeme okolo starého pána, který se vyhřívá ve stoje.
„ Rozumim. A proto má tenhle dědeček zmuchlanej zadek, viď?“ vítězně mi těsně u žáruvzdorného kmeta oznámí můj objevitel souvislostí.
Když pána přejdeme, vysvětlím synkovi, že starý lidi mají suchou a vytahanou kůži a proto je tak krabatá. Chvíli je klid, ale pak musíme na záchod a cesta vede okolo sprch. A tam se právě osvěžuje studenou vodou těhotná žena a pupkatej chlap.
„ Ta paní s velkým bříškem čeká dítě, viď? Pamatuješ, mami, jak jsi říkala, že pánové dítě mít nemůžou? Tak dívej, tenhle pán má v bříšku dětí houf, protože ho má větší …“ stojí a ukazuje na pivní mozol.
„ Víš co sem ti říkala o ukazování?“ Táhnu Maxe pryč, zatímco těhulka se culí a já po cestě vysvětluji, že není břicho, jako břicho…
Od onoho dne raději jezdíme k potoku. Je to zadarmo, čistší a studenější voda, žádný lidi a hlavně žádné vachrlaté podněty.
Tak na tohle nemám slov
Sedíme v busu a frčíme do práce a školky. Je brzy ráno, a tak nečekám žádný nebezpečně zvídavý útok ze strany synka. Opravdu klidně sedí a kouká. Po chvíli zaregistruju, že spíš než kouká, hypnotizuje muže naproti. Ten podřimuje, ale po chvíli si všimne upřeného pohledu, a po další chvíli neodolá a na okamžik se na dítě podívá. A usměje se.
„ Mami, ten pán na mě pořád kouká a usmívá se…“ velmi nahlas mi sděluje Max.
„ To proto, že na něj pořád koukáš ty. Jestli ti to vadí, tak na něj nekoukej a je to.“ Řeknu to celkem rezolutně, neboť mi začíná v hlavě červeně blikat kontrolka. Pozdě. Syn se na muže půvabně usmívá, dělá cukrbliky a pak mi do ranního ticha v autobusu s naprostou jistotou oznámí:
„ Vím proč na mě kouká…Je to můj tatínek. Diví se, jak sem velkej a šikovnej. A líbim se mu…“
Muž zčervená a snaží se tvářit tak nějak nijak, a já bych plakala…Ano, chlapečku, seš velkej a šikovnej, ale tvýho otce to moc nezajímá. A pán pak řekne:
„ Já už takovýho kluka doma mám…ale tvůj tatínek určitě brzy přijde, aby se podíval, jak si vyrostl.“
Smutným úsměvem mu poděkuju beze slov a Max se zamyslí:
„ Ále…asi někde jezdí sanitkou jako ty, mami, a nemá čas…Tebe já mám rád a miluju tě, protože seš krásná žena a seš pořád se mnou…“ pronese neuvěřitelně ten koblížek. Já se rozesměju až k slzám a samou láskou bych ho snědla. A čerta mi zajímá, kde k tomu přišel…
To sem si ale pěkně pokecal
Vydali jsme se do naší malé sámošky na nákup a Max navrhuje, že počká u skříněk na tašky v místě, kde si lidé uklízejí nákupy z vozíku. Jsem celkem klidná, protože ho slyším štěbetat během nákupu. Pak se ocitnu ve frontě a nejen že vidím, ale i slyším věci …Synek stojí u jakési babičky, podává jí jednotlivé věci z vozíku a přestože paní neslyším, tak Maxe velmi dobře:
„ Jo, tak kolena vás bolí? To znám…maminku taky bolej a není tak stará jako ty…Klidně ti to podám. Jé, tohle je trojka, tam my bydlíme. A kde bydlíš ty? Máte výtah? My jo…Není zač…“
Fronta se posunuje líně, a tak za moment slyším:
„ Nojo, maminka taky říká, že sem šikovnej…Já ti to podám, když seš taková tlustá…Moje babička se taky špatně ohýbá a je ráda, když jí pomůžu…A maminka taky říká, že je tlustá, ale ohýbá se líp než babička…Jo? A kolik je tvý holčičce? My máme taky ve školce Barunku…No, líbí, ale ona mě furt strká…Jo, tak ahoj !“
Už sem asi třetí na řadě a pokladní říká Maxovi:
„ Ty seš teda kecka, viď, to má maminka o zábavu postaráno…“
Max si mě všimne, zamává a zavolá:
„ Támhle je maminka…Mami, že máš ze mě radost, jak sem si pěkně pokecal!“ Kývám a přikládám si prst na pusu, jako že psssst, a Max na to:
„ Já vím, že nemám křičet, ale ty babičky by mě neslyšely…Sou starý a maj starý i uši ,ale rádi si povídaj…“sdělí všem poznatek. Pro tentokrát máme místní důchodce na své straně.
