Mnoho VOŠ je mrháním peněz a potenciálem studujících

Základní otázka, vedoucí mne k tomuto konstatování je: Kdo má prospěch z toho, že dostávají granty specializované soukromé VŠ nebo VOŠ na obory, které se pro přehlcenost na pracovním trhu neuplatní? Každoročně opouští školu několik stovek specialistů, kteří mají na svou specializaci v podstatě jen pro titul...  

                                    Něco o tom vím z osobní zkušenosti, a proto se k tomu mohu, a také chci, vyjádřit.  Mne a jistě stovek dalších záchranářů se týká problematika záchranářského oboru, který se studuje na VOŠ zdravotnických a to jak soukromých, tak státních. Zejména soukromých vyšších škol zdravotnických je odhadem ke dvěma desítkám a jsou i celkem dost oblíbené. Neprobíhá vesměs přijímací řízení formou zkoušek, případně jsou přijímačky poměrně snadné, takže bývají Vošky hojně navštěvované. Kritériem je školné. Myslím, že dolní hranice je okolo 20.000,- ročně, ale spíš už víc. Na záchranářský obor se hlásí dle mého názoru třetina lidí se střední zdravotnickou školou, třetina s gymnáziem a třetina s maturitou z různých oborů. Školu dokončí dejme tomu dvě třetiny studentů. Každoročně tak opouští školu odhadem přes stovku záchranářů. A tady vzniká problém, na který se chci zaměřit.

                                   Záchranky, urgentní příjmy a ARO nejsou nafukovací (jediná kvalifikačně odpovídající místa), a protože Záchranka bývá srdeční záležitost, své pozice si záchranáři drží zuby nehty co to jde a fyzické schopnosti stačí…To znamená, že valná část čerstvých záchranářů nenajde kvalifikační uplatnění, což je nepříjemné, ale ne neobvyklé.  Hlavní - dle mého názoru nelogický a velmi zbytečný - problém nastává v tom, že pak dále v širším zdravotnictví (nemocnice a další zařízení) může na střední a vyšší zdravotnické pozici pracovat pouze ten záchranář, který před VOŠ vystudoval SZŠ. Ostatní, ať už mají čtyři roky gympl a pak tři roky odborné zdravotnické vzdělání, nemohou pracovat u lůžka jako odborný zdravotnický personál. Mohou být maximálně  jako zdravotničtí asistenti (to znamená pod dozorem a tomu odpovídajícím platovým ohodnocením), ošetřovatelé apd…To znamená, že dívenka se čtyřletou SZŠ obor všeobecná sestra zastává vyšší „funkci“, než někdo s vyšším vzděláním a odborností, případně praxí.

                                    Tyto kvalifikační profesní tabulky jsou úplně nepochopitelné. Naše nemocnice zaměstnávají sestry ze Slovenska, Ukrajiny apd (nic osobního proti nim), ale ani při nedostatku personálu nechtějí zaměstnat vystudované zdravotnické záchranáře jako sestry - neboli střední zdravotnický personál, natož jako diplomované sestry, protože je nemají tabulkově jak zařadit (slyšela jsem od vrchních sester toto vysvětlení nesčetněkrát s tím, že si uvědomují nelogičnost argumentu), a údajně  chybí praxe u lůžka, což je opravdu pofiderní zdůvodnění.

                                    Když tedy z rodinných důvodů (nebo jiných - třeba zdravotních, které zase nejsou tak ojedinělé) jsem nucena opustit Záchranku, tak přestože mám zdravotnickou praxi dvanáct let od sanitárky, přes ošetřovatelku, zdravotnického asistenta po záchranáře a práci ve zdravotnictví mám ráda, nikde mne nezaměstnají na střední zdravotnické pozici. Když jsem to po odchodu ze Záchranky zjistila, šla jsem na Ministerstvo zdravotnictví zjistit co a jak. Paní z oddělení vzdělávání mi pověděla, že to je věc Ministerstva školství jak, komu a kolik grantů, povolení a jiných dotací k provozu škol vydá. To, že je pracovní trh přesycen nějakým konkrétním zaměřením nikoho nezajímá, omezovat přebujelé  a nepotřebné obory nikdo nebude a málokde vás ve vlastním zájmu na začátku studia upozorní, že najít uplatnění bude kámen úrazu, protože z vás má škola peníze.

                                  Pokud chci prý pracovat jako sestra v nemocnici, musím si dostudovat obor všeobecná sestra. To, že dnes se studuje ošetřovatelství na VŠ a školu pak opouštějí sestry - bakalářky, je další podivnost, poněvadž se k nim v nemocnicích přistupuje minimálně s určitými rozpaky kvůli prolínajícím se kompetencím sester, diplomovaných sester a sester bakalářek. Myslím, že tento systém je organizačně přebujelý a nepřehledný. Také jsem psala mail s dotazem na toto téma na odbor vzdělávání do Brna, kde tyhle nesmysly vymýšlejí, ale odpovědi jsem se nedočkala. Přestože jsem v terénu na Záchrance byla nucena řešit výjezdy často samostatně a veškerá zodpovědnost péče o pacienta ležela na mně, nemohu s prominutím ani mýt zadky a píchat injekce v zázemí nemocnice. Určitá specializace daného oddělení je při vyšším vzdělání otázkou maximálně půlročního zapracování, a odlišnější zácvik než u čerstvě vystudované všeobecné sestry to nebude... Uniká mi logika. A myslím, že se to bude týkat i jiných oborů, které jsou každoročně otvírány, přestože vedení školy musí vědět, že to jsou pro studující vyhozené peníze za studium a námaha, protože nenajdou uplatnění. Někdy to na mě dělá dojem uměle vyvolané nezaměstnanosti a konkrétně ve zdravotnictví je to opravdu postavení hodnot na hlavu.

Proto se musím znovu zeptat: Komu tohle mrhání potenciálem zdravotníků prospívá?