...…aneb první setkání s nejrozšířenějším příběhem světa. Ne, nemám potřebu se rouhat, ale můj syn fascinovaně objevil hrdinu : jmenuje se Ježíš. Pro mě to byla zkouška ohněm. Náboženství není mé oblíbené téma, ale zároveň se o něm nechci vyjadřovat pejorativně a tím utvářet synův názor dřív, než si ho bude schopen vytvořit sám. Byl to rozhovor až na dřeň.
Vraceli jsme se pěšky z malého městečka, kde jsme byli na výletě do vesničky, kde jsme byli na prázdninách. Šli jsme po úzké místní silničce a čekaly nás asi tři kilometry. Foukal vítr, mraky se honily, obilí se vlnilo a synek si pobrukoval…Pohodička. Klídek. Relax.
Najednou se dítě zastavilo, ukázalo směrem přes silnici a zvolalo:
„ Dívej! Tamhle je hrobeček hustýho rokeristy ! Poď se tam podívat…“
Byla tam Boží muka. Ach jo…No dobrá. Mrknem se na Ježíška a půjdem. Bylo to malé umělecké dílo vyvedené v barvách a z kdovíjakého materiálu. Tam kde měl Ježíš hřeby v končetinách, byla i krev…Okolo kříže záhonek s kytičkama jak kvetoucíma, tak v kytici, svíčky, a celé to bylo obehnané žlutým kovovým plůtkem. Usadila jsem se vedle do trávy, do pusy strčila stéblo a sledovala, co synek. Ten uhranutě zíral na kříž.
„ Proč ten rokerista tady takhle visí a má krev všude? On tu má hrobeček? Někdo ho zabil? A jak se menuje?“
Vlastně mi nikdy nenapadlo, že určitá podobnost s rokery typu Black Sabbath tu je...Mít černý triko, tetování a kožený kalhoty...Tenhle úhel pohledu je opravdu neotřelý. Vzdychla jsem si a snažila se výkladu vyhnout:
„ Běž mu natrhat kytičky, přidej mu je tam a pak půjdeme…“
„ A proč je tu zabitej?“
Ze synova hlasu zazněl takový soucit a zároveň obava, že se prostě nedalo nic dělat.
„ To je taková knížka, jmenuje se Bible a tam je příběh o bohu tak, jak ho napsali lidi který si myslí, že je bůh…Jestli je, to se neví určitě, protože ho nikdo neviděl, ale protože se ani přesně neví, jak naše Země vznikla, věří v boha spousta lidí. A ten bůh podle toho příběhu stvořil všechno, co je na Zemi…I lidi. A chtěl, aby ho ty lidi poslouchali. Jenže oni nechtěli a tak poslal svého syna Ježíše, aby to lidem vysvětlil…“
Opravdu jsem se do toho nechtěla moc zamotávat.
„ A on lidem zpíval hustý písničky? Vypadá jak rokerista…“
„ No vlastně skoro jo…Na jeho povídání o bohu se chodilo dívat a poslouchat hodně lidí, jako třeba na koncert nějaký kapely. Ale některým jiným lidem to vadilo a tak se rozhodli ho zabít, aby od něj měli pokoj. Jednou se jim povedlo ho dostat a pak ho přibili na kříž a on umřel…A bůh si ho vzal k sobě do nebe zpátky.“
Synek zamyšleně hleděl střídavě do dáli a na kříž. Hlava mu viditelně pracovala na sto procent. Celkem oprávněně jsem se děsila, co z něj nakonec vypadne. Zakládám si na tom, že mu vždycky všechno vysvětlím tak, že je spokojenej. Teď jsem si ale vůbec nebyla jistá…
„ A proč ho někdo nezachránil? A proč lidem vadilo, že mluví o bohu? A proč neutek na nebe, když ho chtěli chytit? A proč bůh není vidět a Ježíš vypadá takhle? A proč taky Ježíš nebyl duchem, to by ho pak nešlo propíchnout, a…“
„ Maxi, to je takovej složitej příběh…a mohl být i jinak…Někdo si myslí, že není bůh, ale že život na Zem přivezli mimozemšťani…A někdo zase, že bouchla ve vesmíru planeta a pak postupně vznikal a vyvíjel se život z takových malých částeček…Prostě nikdo neví, jak to bylo…Ale lidi, co věří v boha, stavěj takovýhle kříže jako vzpomínku na Ježíše…A stavěj kostely pro boha. Choděj si tam s ním povídat.“
" A o čem? A bůh chodí do kostela a tam je viditelnej?"
Stačím se akorát nadechnout a najednou se synek plácne úlevně do čela:
„ Já vlastně vím, jak vypadá bůh! Je to šedivej dědeček s vousama! Vždyť sem viděl pohádku…a s tou Zemí mu pomáhali andílci a čerti jim dělali naschvály…Ahá…Tak je to pohádka. Já sem se lek, že je to pravda a že opravdu toho mladýho pána boha propíchali…Vlastně sou si podobný...myslim..."
Páni, jak mě se ulevilo…a je to. Snad na nějakou dobu otázku boha řešit nebudeme. Když tu najednou…
„ No ale mami, když je to pohádka, ten bůh v nebi s tím Ježíšem, tak kde sou všichni ty umřelý lidi a zvířátka! Říkalas, že tam je dědeček, Karel ( pes), ta přejetá kočka a všichni, co umřou a neznám je…“
Tak, a lhát se nemá, jak vidno…
„ Prostě Maxi, sama nevím, jak to přesně je…Jestli je bůh a je duch, tak se tam s těma všema dušema vejde, protože nezaberou žádný místo…Nikdo neví, co je ve vesmíru a kdo všechno tam žije…to se teprve ukáže…a nebo možná ne…fakt nevím…" a jsem v koncích.
„ No ale stejně je ten mladej bůh hustej…" pronese obdivně dítě a pomalu se vydá k silnici. V dálce zahřmí a ve vzduchu je cítit bouřka.
„ Někdy si na to můžeme hrát…Ty budeš starej bůh a já mladej, a ty zlý lidi zmlátíme na hromadu jako hrdinové a pak odletíme do nebe…"
No bezva, čeká mi hra na boha. To zvládnu, stačí se rozhlídnout, hraje si na něj kde kdo.
