Zásadní otázky v souvislosti s covidem, které by si měl klást každý, ale neklade: ono je to vytěsňování pohodlnější...Ptám se, a chci odpovědi.
Ono slovo Tečka nějak ztratilo svůj význam. Tečka je konec, ale tady to vypadá spíš jako ležatá osmička. Asi tak, jako změnilo svůj význam slovo pozitivita. Už nikdy mi nenapadne jen něco příjemného, ale naskočí mi testy.
Pokud chce vláda spolupráci lidí, měla by vysvětlovat, odpovídat - což celou dobu nečiní, a nemlžit, nelhat, nevydírat, netlačit, nemanipulovat, nevyhrožovat, nestrašit a nesegregovat, což činí usilovně. Já mám spoustu otázek, ale odpovědí je jako šafránu. Nevěřím, že by to zajímalo jen mě. Jen se lidé asi ptají málo. Chtějí si koulet tu svou hovnokuličku jistot a zdánlivé normálnosti, a tomu ošklivu se vyhýbají. Ale on je to začarovaný kruh.
Proč vláda neuzákoní covid očko jako povinné, když je tu ta epidemie a všechny to očko má zachránit? Bojí se následků v podobě úhrad za vedlejší účinky a hromadných žalob? Těžko ho uzákonit jako povinné, když se stále ještě očkuje experimentální vakcínou, že? Jaké jsou podmínky dodavatelů vakcín vůči odběratelům - vládám světa, protože s tím úzce souvisí, jak dalece je covid byznys, a jak dalece je covid politikum...
Proč se u covidu tak, jako u dalších očkování nepřihlíží k výši protilátek, imunitě a celkovému stavu pacienta? U ostatních nakažlivých infekcí se obvykle zjišťují protilátky a teprve pak se případně očkuje. Proč se tedy otálí s tím, aby se braly do úvahy protilátky a stav imunity, a pak se očkovalo koho je třeba? Jak je možné, že se očkuje na nádraží a v obchodním domě padni komu padni? Jak je možné, že ani těhotenství není kontraindikace? O dětech nemluvě. Pravděpodobně ti od 12 ti let dostávají stejné dávky experimentální vakcíny, jako dospělí. Jak je možné, že i když se ví, že také očkovaní mohou být nemocní a nakažliví, netýká se jich testování a karantény? Vždyť to už hraničí s obecným ohrožením.
Proč se tak jako virus C 19, usilovně nehledá testy např. virus chřipky, u které je úmrtí polymorbidních pacientů nebo seniorů na komplikaci typu zápal plic více, než časté, a zároveň na rozdíl od covidu postihuje chřipka symptomatologicky ve velkém i děti? Nebo jiné nakažlivé nemoci, které mohou zkomplikovat stav rizikových pacientů? Jako by všechny choroby vymizely a existovala jen viróza covid.
Proč se dělají nemorální rozhovory s pacienty na kyslíku ( které jsou manipulací tak na úrovni fotografií utopených dětí emigrantů), kterak litují, že nebyli očkováni, ale nedělají se rozhovory i s nemocnými očkovanými na JIP? O jejich rozčarování z ne/ochrany vakcínou? Proč se nedělají rozhovory s lidmi s vedlejšími účinky, kteří leží v nemocnici? Co se týče vedlejších účinků, tak je veřejné tajemství, že se jich hlásí zanedbatelné počty. Lidé nevědí, že na webu SÚKL je formulář k tomu určený.
Proč dosud nikomu z personálu nemocnic nepřišlo divný, starat se o lidi, co si celoživotním přístupem zničili zdraví - o kuřáky, alkoholiky, vypapaný obézní diabetiky, toxikomany, ale najednou je děs běs skoro na hranici sebeobětování, se starat o neočkovaný nemocný? Mimochodem ten stav takřka zbožnění zdravotnického nemocničního personálu médii, je také poněkud přehnaný. Ti lidé dělají svou práci. A covid odměny mají pěkné. Je spousta zaměstnání, která jela covid necovid a na piedestal je nikdo nestaví. O odměnách nemluvě. Blíží se snad doba, kdy budou neočkovaní nemocní označeni a umístněni někde vedle stranou, s přeškrtnutou injekcí na pyžamu? Jak je vůbec možné, že se nemocní rozdělují na očko a neočko?
Celkem důležitý medicínský poznatek: bezinfekčnost a nesmrtelnost v lidské populaci neexistují.
Stydím se jako zdravotník za páně Kubka ( jehož rétorika je zjevně na hraně fanatismu, a jako vymýtače odmítačů si ho umím představit velice dobře) a celou ČLK. Jistě víte, že tam musejí být lékaři zaregistrováni a platit poplatky dobrovolně povinně, jinak by si v ČR neškrtli. Nechápu, jak je možné stran lékařů toto stále respektovat, ale asi jim to nevadí. Asi to berou jako ROH příspěvky. Fascinující. Zároveň je mlčení řadových lékařů podivnou hradbou v komunikaci s veřejností, které nerozumím. Vždyť přece vidí, jak to je. Za rok a půl pořádně nejsou postupy léčení pro praktiky, doktoři získávali rady a zkušenosti jeden od druhého na webinářích a chatech, a jen velice stydlivě a pomalu začínají léčit tehdy, kdy je to nejkonstruktivnější - tedy hned, když nemoc udeří. Někteří stále ani to ne. Stydím se za lékaře, odborníky a specialisty, kteří ví, nebo tuší, ale na otázky bublající pod povrchem společnosti nedávají odpovědi, protože se málo důrazně ptáme.
To co bylo včera desinformace, je dnes realita.
