Tak jsem se zastavil u Polreicha na oběd …

S radostí již delší dobu sleduji pořady Zdeňka Polreicha. Člověk se u toho opravdu pobaví a něco se i naučí. Minulý týden sem vzal své tři děvčata do Prahy a zbyl i čas. Tak sem si řekl, že se podívám na to, jak to vypadá u té hvězdy televizních obrazovek doma – v Café Imperiál.

Vlezli jsme dovnitř jako tlupa šimpanzů. Tedy aspoň tak by to na mě působilo. Zásadně odmítám si brát i do takovýchhle podniků sako a hrát si na to, že mám v peněžence tolik, že bych si tenhle podnik mohl koupit. Pravda to není, ale na jeden oběd pro čtyři lidi a dvě děti ještě spolehlivě mám i v takovémhle podniku.

Hned po příchodu jsem byl mile překvapen prostředím. Mozaiky a velikost toho prostoru na člověka zapůsobí. Tento působivý dojem však zkazil v další minutě pán, který se staral o usazení hostů. Měl jsem pocit, že se jej musím doprošovat a nebo si udělat rezervaci jako kdybych měl být na nějakém summitu v Bruselu. Tohle mě fakt zklamalo. Nicméně po několik minutách přesvědčování a dání najevo tomu milému pánovi, že takhle to dělat nemůže, rychle našel excelentní místečko v salonku. To místo byl popravdě dokonalé. Byl tam klid a děti si mohli hrát v připraveném koutku. Poklona pane Polreichu, až na toho uvaděče musím konstatovat, že první dojem a prostředí je excelentní.

Posadili jsme se a byl nám přinesen jídelní lístek. Nemohu říci, že by byl špatný či že bych si nevybral. Opravdu platí, že mnohdy méně je více. Navíc předpokládám, že za měsíc bude lístek vypadat zase trochu jinak. I přes varování kamarádů jsem si dal polévku, jídlo a desert. Tedy základní tři jídla, které by člověk měl v restauraci sníst, než začne hodnotit.

Chod první, polévka: dal jsem si Francouzskou cibulačku. Kdybych nebyl předem poučen od kamarádů, po snědení té polévky by pro mne oběd pravděpodobně skončil. Polévka byla poctivě udělaná. Sýr, opečený chleba, cibule, vše jak má být. Nenašel jsem jediný „šolich“. Jen mě překvapilo, že celou misku i polévkou ještě pro jistotu zapekli. Dostat se pak přes ten sýr a pečivo byl úkol hodný Herkula. To ale není kritika …

Chod druhý, hlavní jídlo: dal jsem si tuňáka na grilu se zapečenými bramborami. Opět musím konstatovat, že jsem nenašel jediný „šolich“. Vše poctivě uděláno a maso na grilu na jedničku. Zapečené brambory byly pro mě překvapením. Ještě jsem takto upravené brambory nejedl, nebo si toho aspoň nevšiml … Ty byly dobré! Vítku bych však měl k masu. Tuňák je ryba a i když jej budu dělat na grilu, dám na něj nějaké koření. Tuňák mi sám osobě chutná jako velmi podprůměrné hovězí. Trocha citronu či bylinek by tomu masu tehdy asi vůbec neuškodila.  I když byla úprava výborná, chuťový dojem byl podprůměrný.

Chod třetí, desert: jako desert jsem si dal malinový dortík. Řeknu vám to popravdě, tohle byla třešnička na dortu. Z toho dortíku jsem učůrával ještě druhý den! Když do Café Imperiál, tak na malinový dortík. Tímhle kouskem si u mne pan Polreich opravdu šplhnul a určitě na něj ještě dojdu.

A jak bych tedy zhodnotil Café Imperiál? Vaří poctivě, nic nešolichají a člověk se odtamtud kutálí, jak je najeden. Na druhou stranu vás obsluha hned u vstupu pořádně osprchuje svoji neochotou a když se přes toto probijete, čeká vás dobré jídlo. Jídlo jako takové více či méně odpovídá ceně, kterou si tam účtují. Pokud ale chcete zážitek, není to rozhodně to pravé místo kam jít. Pokud bych měl chuť na pořádný zážitek, vrátil bych se asi do Alegra … tam člověk učůrává pomalu ze všeho co donesou. Pokud bych chtěl exotiku, zašel bych do Haveli, tam to jídlo pálí dvakrát, pokud se chcete ujíst k smrti dobrým jídlem, dobrá volba je Ambiente Brasiliéro … ale jistě najdete i další v Praze. Pokud bych měl srovnávat s Café Imperiál, tak lepší volbou bude Archa Noemova v Brně. Za víceméně podobnou cenu daleko více muziky. A pokud bych si chtěl nevázaně užít a napráskat se stejně dobrým jídlem jako v Café Imperiál, zašel bych do Havany v Brně.

Zajděte se tam podívat, za tu návštěvu to stojí, nemyslím si ale že by to uchvátilo tak, že by se při první příležitosti člověk vrátil. Jinak pan Polreich skutečně praktikuje to co sám káže jiným, pokrytec to není.