Hledání Pravdy není věc jednoduchá. Stoupá se k ní strmě vzhůru. Než před ní ale člověk stane, je třeba nejdřív najít kouzelný Džbán, nahlédnout, zda neukrývá poklad a putovat dál.
Nikdo se nemusí bát. Nebudeme se pouštět do filozofických debat o podstatě pravdy. Zříceninu středověkého hradu Pravda, stejně jako pozůstatky hradu Džbán, najdete v zajímavém kraji mezi Žatcem a Rakovníkem, nedaleko Krušovic. Je plný chmelnic, památek, tajemných míst a expozic.
Zhruba pět kilometrů od Krušovic leží Mutějovice. U silnice za vsí na zelené značce leží Čertův kámen. Odpočívá ve stínu chmelnice, která tu není náhodou. Pivo se vaří nejen v Krušovicích, ale i v místním Poddžbánském pivovaře. Čert tu dost řádil, jelikož další kámen upustil i nad sousedními Pnětluky. Pokud půjdete půldruhého kilometru dál po zelené značce, dostanete se k rozcestí. Vede odtud odbočka k nádraží. Stačí pak už jen vyběhnout kopec a jste na Džbánu.
Ze Džbánu se moc nedochovalo. Přesto najdeme bez problémů zbytky opevnění, některých zdí, studnu a hlavně mohutný příkop. Hrad byl založen zhruba ve 13. stolení a ještě v tom samém století byl opuštěn. Zřejmě se tak stalo v důsledku stavitelské chyby, která zapříčinila sesuv podloží a narušení zdiva.
Místo má zvláštní atmosféru. Aby také ne. Vždy o Velkém pátku se otevírá hradní pokladnice, ukrytá ve sklepeních. Až se tam vypravíte, máte jedinečnou možnost něco si pro sebe odnést. Vzít si ale můžete, jen kolik vám bude dovoleno. V hradní pokladnici pak musíte mluvit tiše, jinak se může stát, že se její brána zavře a vy budete muset počkat rok, než se znovu otevře. Má to však háček. Poklad hlídá černá štětinatá svině, která dává pozor, jestli je žadatel osoba morálně bezchybná. Pokud snad náhodou tuhle podmínku splňujete, nemusíte mít obavu, že se na vás už nedostane.
Poklady prý v pokladnici nahromadil loupeživý rytíř, který byl pro své činy nazýván Svině. Okrádal bohaté i chudé a spadeno měl i na samotného krále. Nebyl za svého života spravedlivě potrestán, proto byl zaklet do osoby Bílé paní doprovázené černou sviní. Svůj osud musí snášet do té doby, dokud nevrátí všechno, co nakradl. Obecně vzato, sympatické řešení.
Cestou ze Džbánu je možné udělat si ještě výlet na nedaleké Kounovské kamenné řady. Anebo se dá pokračovat dál po zelené, přes Domoušice a odtud ještě kousek po žluté k Pravdě. Pravda je mnohem zachovalejší a působí klidnějším dojmem.
Byla založena v 2. polovině 15. století panem Benešem z Kolovrat. Také jemu však vydržel hrad pouhých sto let. Zpustnul v důsledku švédských nájezdů v době Třicetileté války. Archeologický průzkum ovšem ukázal, že ještě před vybudováním hradu, zhruba o dvě století dříve, tu stála opevněná panská usedlost.
Do třetice všeho dobrého a zlého jsme se zastavili na Krakovci, který by si ale zasloužil obsáhlejší a zasvěcenější komentář. Ráda bych ale zůstala ještě na Mutějovicku. Poměrně neznámou zajímavostí je historie spjatá s bývalým kamenouhelným dolem Perun, ležícím mezi Mutějovicemi a Lhotou pod Džbánem. Proslavil se velkou prvorepublikovou korupční aférou, která se zasloužila o vznik pojmu „mutějovické uhlí“, toho času dost populárního.
V době všeobecné hornické stávky v roce 1923 byla zastavená v dolech veškerá těžba. Jedinou výjimkou byl důl Perun, ovšem s podmínkou, že veškeré uhlí půjde na export, aby nebyly poškozeny zájmy stávkujících horníků. Podílníkem dolu byl František Stříbrný, vysoký funkcionář Družstevní banky, která byla prostředníkem nákupu uhlí pro státní dráhy. František se toho nebál a rozděloval stanovené kvóty dodávek pro těžařské firmy, jak se mu to zrovna hodilo. Na oplátku inkasoval nemalé provize, čímž si přišel během 3 let ke 20 milionům českých korun. Šťastnou náhodou byl tehdy ministrem železnic Františkův bratr Jiří Stříbrný. Ten zadal exkluzívní zakázku rakouské
obchodní firmě, jejímž spolumajitelem byl František Stejskal, zároveň i spolumajitel společnosti Mutějovické kamenouhelné doly UNION. Ve zkratce - mutějovické uhlí putovalo do nejbližší příhraniční železniční stanice v Rakousku, aby tam dostalo statut prvotřídního anglického zboží a navrátilo se obratem do Čech. Jeho cena byla však již trojnásobná. Když příslušný ministerský úředník upozornil na nesrovnalosti obchodních operací, byl upozorněn, ať se do toho neplete.
František Stříbrný nebyl skrblík. Část výdělku rozeslal bratru Jiřímu na fingovaná jména jeho bankovních účtů a část odvedl na konto bratrovy politické strany. Něco mi to kupodivu připomíná. A jak to bylo dál?
Záležitost se dostala k soudu. Sněmovní vyšetřovací komise vydala exministra železnic k trestnímu stíhání, které však bylo po třech letech pro nedostatek důkazů zrušeno. Výpověď Františka Stejskala byla označena jako nevěrohodná kvůli údajné duševní poruše tohoto korunního svědka. Ve čtyřicátých létech byl Perun vytěžen a uzavřen.
Vyšetřování sněmovní komise tehdy inicioval poslanec JUDr. Jaroslav Stránský. Ten pronesl v poslanecké sněmovně slova, která nás oslovují dodnes:
„Když chlapec na trhu vezme z cizího krámku housku - a to se mu dokáže velice lehko, pak jestliže neuteče, bude usvědčen. Ale když si někdo tam, kde je náplň politické moci, počíná nesvědomitě a jest jenom trošku chytrý, tehdy je velmi těžké usvědčiti ho, zvláště před soudem.“
