Poslední zápas Jágra u nás. Jak to bylo doopravdy?

Po pěti letech jsem se opět stal kvalitním srdečním fanouškem a navštívil naživo některý ze sportovních zápasů. Nechť je tento článek zápisem toho, co se taky děje... .

Kdybych našel brusle, já bych jim ukázal!

Nikdy jsem nebyl zapáleným fandou, jako jeden můj známý,který před očima své užaslé manželky prohodil televizi zavřeným oknem když národní tým prohrával v nějakém děsně důležitém zápase. Taky nestojím frontu na "permici"  svého klubu a pak třikrát týdně celý rok střídavě nemiluji " své jediné a pravé hochy, který to těm dementům (rozuměj soupeři) děsně nandali" a střídavě nenávidím "ty blby, který bych poslal do dolů, aby věděli, co to je práce a vůbec proč berou tolik?". - Obé jsou citace fanoušků ze včerejšího hokejového zápasu našeho městského klubu. Soupeřem bylo Kladno i s Jaromírem Jágrem.  

Kotel byl narvaný už 40 minut před zahájením. I přesto se v další hodině jeho kapacita zdvojnásobila, což byl první skutečný výkon tohoto zápasu. A tak nás zhruba tisícovka narvaných na dvaceti metrech čtverečních půl hodiny čučela na rolbaře, který spokojeně kroužil po ledě a filosofickými pohyby hladil led.

Jako první na led vstoupili páni rozhodčí. Ti měli z mě neznámých důvodů na zadcích vylepenou reklamu na lék proti zvětšené prostatě. Smysl toho mi unikl. Publikum je přivítalo přátelskými pokřiky, kterými je připodobňovalo k částem těla, které právě s prostatou docela souvisí. Ti odvážnější z řad diváků i vstali a pěkně z očí do očí jim přes plexisklo ukázali prostředníček. Spokojeni se svým výkonem se rozhlédli, zda všichni tu drsňárnu viděli ,a zase si sedli.

Zápas se zpočátku nevyvíjel dobře. Hned po třech minutách jsme dostali gól a můj osobní komentátor, který stál o dva schody pode mnou, nebyl vůbec nadšen. Z jeho slov jsem usoudil, že celý svůj život zasvětil právě a jen hokeji, všechny taktické a herní varianty z posledních třicet let pocházejí z jeho hlavy a je obrovská chyba našeho hokeje, že si jeho talentu dosud nevšiml. Nevím, čeho si nevšiml náš hokej, ale můj nos si všiml, že věnuje více času studiu než hygieně. K obdržené brance svému okolí oznámil, že všichni na ledě i mimo něj jsou osoby se sníženou inteligenční schopností, že z nich má chuť si zajít na záchod a asi to nestihne, že se na hřišti pohybuje stádo vykastrovaných domácích zvířat a vůbec, on to říkal už včera svým kamarádům, dalším odborníkům.

Naštěstí se zápas brzy otočil v prospěch domácích, náš komentátor si šel omlátit hlavu někam směrem k záchodům a byl klid¨. Po vítězství proběhla sympatická děkovačka a diváci se rozešli spokojeně do svých domovů.

Jen ten Jágr, na kterého přišlo tak tři tisíce lidí, nepřijel... .