Je těsně před půlnocí a já již třetí hodinu sedím na služebně, kde se sepisuje protokol o odcizení všech mých osobních věcí. Konečně se otevírají dveře a v nich se objevuje příslušník s oním vytouženým dokumentem. "Ta karta co Vám ukradli, je Maestro?" ptá se. Podívám se na ten papír a vidím, že má sepsané tři řádky. Poprvé od krádeže se mi chce plakat.
Akce dva plus jedna zdarma!
Střih. Parkuji v centru města a po deseti minutách se vracím k autu. Ke svému nemalému překvapení na něm mám botičku i když jsem si koupil lístek. Volám tedy policii a příslušné policistky se ptám jak je toto možné? Vezme mě něžně za ruku, odvede mě dva metry k rozkvetlé lípě a místo romantického polibku mi ukáže značku v ní schovanou- Rezervace 4 místa Městský úřad. Botičku jsem dostal přesně za 8,5 minuty. Policistka to ale bere sportovně:" Z toho si nic nedělejte, té značky si nevšimne skoro nikdo." Chce se mi plakat.
Střih. Středa večer, tma, kolem desáté hodiny.Vracím se z hodinového cvičení a na autě botička. Opět. Silnice je jednosměrná a já parkuji v řadě za sebou zaparkovaných vozidel. Hlídka přijíždí za hodinu. není zřejmě sranda dát botičky všem. "Jó, pane, Vás někdo udal, tak jsme Vás zajistili," říká mi rozverný policista. Stejně to nechápu. "Dyť Vy stojíte na zeleni, " říká mi a baterkou posvítí na levé přední kolo, které stojí deset centimetrů za obrubníkem. V okruhu pěti metrů se nevyskytuje nic zeleného, protože kdyby ano , muselo by to spáchat sebevraždu z pocitu samoty. A tak tam tak stojíme, on svítí baterkou do totálního bahna, já vím, že to zas budu mít za tisíc a opět se mi chce plakat.
Střih. Zase čekám na služebně. Tentokrát mi nějaký hrdina objel auto klíčem. Vyšetřovatelé mají vše co potřebují, zbývá jen podepsat spis. Jenže: "Počkejte, pane, ještě to musíme nafotit," říká mi vyšetřovatel. "Vždyť to auto fotili na služebně, kde jsem hlásil škodu," začínám se děsit. "No ale fotky asi neprošly přes systém." Přemýšlím přes jaký systém? Přes systém email? Nechci ho dráždit, tak raději navrhuji, že půjdeme k autu. Ale: "Počkejte, to není tak jednoduché, my máme na služebně jen jeden foťák a ten má hlídka co jela do Tesca." V duchu se loučím s programem na zbytek odpoledne. Přes tohle se totiž jen tak nedostaneme. Systémem Tady Orel, tady Orel se spojuje s hlídkou a od Poštulky se dovídáme, že zde bude do hodiny. Nastává ticho. Policistovi to je zřejmě trapné a tak se pokouší případ vyřešit: "Nemáte nějaké podezření? - "Ne." "Hmm," zamyslí se "a máte přítelkyni?" Říkám si, že už jsme asi kámoši když řešíme holky, ale hlavně aby nechtěl telefonní číslo! Přitakám tedy, že ano, a můj Columbo pokračuje:" A má bývalého přítele?" -"Ano, má, v jejím, věku většina holek má." Triumfálně se na mě povídá a vyhrkne:" Tak to byl on!" Tradá! Už chybí jen fanfáry, komisař Columbo opět skóruje! A on pokračuje: " Věřte mi, takhle to je vždycky, on vás sleduje, najde si, kde bydlíte a pak Vám objede auto!" Koukám na něj, hledám skrytou kameru, ale nikde nic. S pocitem beznaděje si sedám, čekám hodinu na foťák, policista si vesele prozpěvuje a případ je vyřešen. Pan Columbo to dokázal! Tentokrát už se mi ani nechce plakat...
