Navštívili jste poslední dobou sportovní utkání a byli jste znuděni? Mám zde pro vás alternativu, která vás uspokojí zcela jistě. Zkuste navštívit v daném sportu některou z nižších soutěží- tzv. Pralesních lig!
Jsem tady dobre na volejbale?
Dost možná, že kvalita předvedeného sportovního výkonu nebude na výši reprezentačních družstev, ale to v těchto pralesních ligách není vůbec důležité, zde jde totiž více o společenskou a kulturní úroveň. A té se vám dostane požehnaně, leckdy si můžete odnést i zážitek na celý život. Vždyť vidět prokopnutí dveří na několik způsobů, inzultaci spoluhráče, rozhodčího jako hlavního hrdinu oblíbené hry "Na jelena", nebo třeba mlácení hráčů hostujícího týmu diváky při změně stran, to za to stojí.
Samotné utkání začíná ve chvíli, kdy se sejde dostatečný počet hráčů obou týmů, což je tak tři minuty před zahájením. Pak se ještě tak deset minut počká na rozhodčího, který když dorazí, je přivítán hláškami typu: "Ty v..e, Franto, kde seš, dyť si ještě včera po půlnoci tvrdil, že to stihneš?!" Nedorazí-li rozhodčí, vrazí se píšťalka do ruky jednomu z diváků (což je buď příbuzný některého z hráčů nebo kolmjdoucí pejskař), čímž pádem klesne počet diváků na celkový počet jeden. Rozhodčí pískne začátek zápasu a to je také jeho poslední čin, za který nebude napadán, nebo rovnou loven po hřišti. Dožije- li se konce utkání, jde s týmy do hospody, kde si sedne k tomu vítěznému a nechá se hostit.
Samotný zápas pak probíhá podle typu sportu. Například můj sport- volejbal- by měl být podle pravidel nekontaktní, ale proč by potom byla v síti ta očka? Jsou vyměřena přesně na ruce, což je ideální třeba ke škrcení. Nejste- li zrovna sportovec škrtič, můžete protihráče pod sítí alespoň kopnout. Při sportech kontaktních (třeba fotbal) je pak jen na vaší fantazii jak soupeři zaškodíte. Jste-li ale při činu chyceni rozhodčím (který se usilovně snaží vidět toho co nejméně), jste jasným amatérem, a po zásluze platíte po zápase spoluhráčům rundu.
Po skončení zápasu následuje druhá část v nejbližším restauračním zařízení. Zde je postupně na vše špatné zapomenuto a jednotlivé výkony jsou vynášeny do nebes. Tím pádem pak každý z účastníků zápasu přichází domů s hřejivým pocitem, že reprezentace již prakticky klepe na dveře.
Zajímavé je, že se v těchto pralesních ligách vůbec nevyhlašují ceny fair-play.
