... já jsem v tom nevinně, tak prosím svatbu ne. Parafrází české písničky by se daly označit pocity mnohých před blížícím se letním svatebním šílenstvím. O víkendech ucpou centra obcí průvody limuzín, koních spřežení a Hummerů, normální lidé se při troše štěstí dostanou autem ledatak na obchvat města.
"Kdybys tu smlouvu nepodepsala, tak bych tě tam hodil... ."
Vzhledem k tomu, že každá svatba musí být originální a jedinečná, je fajn, že jsou zde prvky, které se zásadně neopakují. Prvním z nich je samotný obřad. Průměrná radnice stihne jednu svatbu za dvacet minut. Takže zatímco se od poněkud unaveného oddávajícího novomanželé dozvídají, že se jedná o jedinečný akt, za dveřmi na schodech již stojí svatba následující a další najíždí před radnici. Není divu, že průměrný oddávající má po poledni lehce zvlhlé čelo a přibližně 4 panáky v žíle. Po ukončení aktuální svatby se průvody potkají a prolnou (nevěsty se nesnášenlivě měří, zda ta druhá není náhodou hezčí a manžel střízlivější) a nastoupí svatba nová. Není divu, že někteří svatebčané se leckdy zúčastní třeba i tří svateb než zjistí, že se v okolí nevyskytují žádné známé tváře. Dalším jedinečným aktem je průvod před radnicí. Svatebčané utvoří kordon a háží na šokované novomanžele rýži (některé výzkumy prokazují, že zhruba čtvrtina rýže vypěstované v Číně je vyplýtvána na svatbách).
Ještě než to celé vypukne, podepisuje se někdy předmanželská smlouva. To mám osobně moc rád a někdy bych tento akt chtěl vidět naživo. Líbí se mi na tom ta filosofie. Pěkně tomu druhému říkáte: Mám tě hrozně moc rád/a, jseš pro mě jediný/á a chci s tebou strávit celý život, ale kdyby to náhodou nevyšlo, tak tě oškubu jako podsvinče! A pěkně pusu na to!
Samozřejmě jsou i svatby netradiční- pod vodou (tam se prý hrozně blbě říká ano a žraloci jako svědci jsou nic moc), v přírodě, v letadle... . Kamarád měl svatbu v kostele, která vypadala fakt hezky. Šli jsme průvodem, rozsadili se v lavicích a čekalo se na druhý průvod s nevěstou. Když jsem ale viděl, jak tam tak stojí sám před tím obrovským oltářem, ztrácí se tam a nervozně čeká, kdo vlastně z těch dveří vyleze (co kdyby přišla jiná? ), měl jsem sto chutí vyběhnout, vzít ho, říct mu, že vše bude zase dobrý a jít to zapít do hospody.
Chytřejší část populace si raději se svatbou počká na nějaké pěkné datum, kdy ta svatba bude tutovka. Slyšel jsem, že nejbližší je prakticky za rohem: 33. 3. 3333.
