Občas přijde některý člen naší domácnosti s tím, že by to chtělo zvýšit kvalitu našeho života. Zejména té části, která se týká jídla a pití. A tak se u nás objevily nové přístroje, které nám tuto změnu měly zajistit. Dodnes úplně nechápeme, proč se tak nestalo... .
V toto jsme verili. Oooo, jak jsme se mylili!
Jako první se takhle objevil v kuchyni presovač na kávu. Zhruba pětikilové monstrum zabírající půlku kuchyňské linky slibovalo nevídané zážitky, což se naneštěstí splnilo. Obklopili jsme přístroj ze všech stran a začali do něj ládovat vše co požaduje; z jedné strany speciální kávu, z druhé speciální cukr, zhora speciální vodu. Když byl naplněn dosyta, tahali jsme sirky, kdo bude mít tu čest zmáčknout tlačítko Power. Od této chvíle se jednotlivé verze rozcházejí. Jisté je, že po nastartování se dlouho nic nedělo, pak začal přístroj chrochtat, třást se, chrchlat, poskakovat a za děsného řevu vykydl do hrnečku zhruba dvě deci námi očekávaného kafe. Vypadalo sice jako mix říčního bahna s hnědou temperou, ale naše euforie neznala mezí. Chyba byla, že jsme se ho potom napili. Kafe bylo spíš studené než vlažné a s kafem to mělo vlastně společný asi jen ten hrneček. Druhý pokus, kdy jsme přidali i mléko, dopadl stejně, jen s tím rozdílem, že hadička, která byla v mléku a slibovala vytvořit "bohatou a chutnou pěnu" měla zřejmě zpětný chod a rozkvrdlala nám mléko po celé kuchyni. Chvíli nato směřoval přístroj do komory a speciální kafe se speciálním cukrem za ním.
Po této eskapádě zavládl asi na měsíc klid dokud ten z nás s nejkratší pamětí nedonesl domů topinkovač se slovy, že dělat topinky na oleji je nezdravé. Poučeni, nevkládali jsme do tohoto přístroje přílišné naděje. A to i přesto, že sliboval "úplně nové zážitky v oblasti topinek". Večer jsme si sedli, narvali do něj chleba a čekali, co bude. Asi za minutu vyplivl topinkovač chleba zpět! Což byl pokrok, většina věcí, co jsme kdy nacpali do presovače se totiž nikdy nevrátila. Vyndali jsme chleba a práce přístroje byla znát: z normálního chleba dokázal za minutu udělat chleba suchý a hlavně tvrdý. Jinak se jeho vlastnosti moc nezměnily. Nenechali jsme se odradit, nacpali tam jiné dva a topinkovač nastavili na maximum. Za minutu se začalo něco pálit, ale topinkovač nechtěl chleba pustit ani když jsme do něj šťourali vidličkou! Chléb jsme viděli až po další minutě a stálo to za to. Topinkovač se zaměřil zejména na pořádné propečení střední části chleba, ze zbytkem si starosti nedělal. Vylezlo tedy něco uprostřed jako uhel, po stranách chleba. Ten večer jsme to se zamyšlenými výrazy zchroupali a topinkovač putoval do komory, kde má nyní čestné místo vedle presovače.
To by všechno bylo poměrně úsměvné, kdybych nepotřeboval na jaře koupit motorovou pilu... .
