Máte rádi akční filmy? Tedy filmy, u kterých si nádherně odpočinete, v prvních pěti minutách víte, jak to dopadne a jen se těšíte kolik hlavní hrdina zabije záporáků než se dostane k Big bossovi? Pojďme se podívat na několik společných rysů těchto filmů:
"Ještěže to zničilo celý město, ale z nás to netrefilo nikoho. Máme zřejmě štěstí!"
Hned na začátku je nám představen hlavní hrdina. Buď dlouhým záběrem na jeho nenápadně zaťatý biceps a následně pohledem do jeho obličeje se zarputilým výrazem (zde se režisér snaží o umění), nebo v bojové akci, kde hned na začátek odkrágluje aspoň pět nepřátel (zde se režisér nesnaží o nic).
V prvních pěti minutách filmu se většinou seznámíme i s dalšíma dvěma hlavníma postavama: Klasický záporák alias Big boss, kterým je buď šílený diktátor v pralese nebo v hodně hodně východním státě, nebo naopak hrozný boháč, který všechny utiskuje a hrozně z toho profituje. Ono to je jedno, stejně na konci zemře šílenou smrtí nabodnutý na kůl, ve vlastní kyselině, hlava i tělo v různých místnostech... zde záleží na fantazii režiséra. Poslední hlavní postavou bývá tzv. hybatel děje. To je někdo, koho hlavnímu hrdinovi unesou a on má tedy důvod pomazat se bahnem, vydat se na definitivní pomstu a srovnat se zemí jeden až dva světadíly. Dříve to býval třeba syn, ale to se moc nehodí, nyní spíše letí uvědomělá žena jižanského vzhledu, která hájí většiou práva domorodců a celým filmem probíhá v extrémně krátkých džínových kraťasech a přiléhavém tričku. Podle toho, kolik jí z oblečku odpadalo materiálu, poznáte v jaké části filmu jste.
Když máme konečně po zápletce (uff), můžeme sledovat pomstu. Hrdina se pomaže, vezme si šátek, obtažené tričko, tři až čtyři zbraně proti tankům a vyráží. Od té doby se už jen počítají mrtví nepřátelé, kteří běhají přímo proti kulometu, nejsou schopni trefit hrdinu ani jednou z tak cca 15000 kulek, které na něj průměrně vyšlou, a pokud umírají, musí to být v saltu, s otočkou, dlouhým pádem ze střechy, nebo minimálně nohy musí vyletět nad hlavu.
Před happy endem nás čekají již jen dvě důležité scény. V první je hrdina lehce raněn, tak aby se mu pod obtaženým tričkem ukázal prsní sval a trochu krve, kterou si potře obličej. Od té chvíle se kadence umírání nepřátel zdvojnásobí. Druhou scénou pak je výbuch tanku, barelů s naftou či skladu s výbušninami. Hrdina utíká, skáče, objekt vybuchne a.... je zde fotka na plakát!
Nakonec vše dobře vypadne, big boss je bez hlavy či dalších částí těla, hrdina zachrání dívku jižanského typu, která je touto dobou prakticky již jen v bikinách, které mají problém udržet všechny bujné vnady (to je taky největší herecký výkon v tomto filmu) a za zvuků výbuchu společně odcházejí.
Chtěl jsem zkusit jak to vše funguje v reálu, tak jsem zašel na paintball. První kulka, které jsem zkoušel uhnout, šla přímo mezi oči a tak jediná dívka jižanského typu, kterou jsem potkal, byla sestřička na ARU, která mě převazovala... .
Zřejmě to ještě chce nějaký trénink v tajném šaolinském klášteře.
