Když ve starém Řecku začaly olympijské hry na počest bohů, zejména Dia, utichly všechny zbraně a alespoň po dobu těchto všeřeckých náboženských slavností zavládl mezi bojujícími obcemi mír, ekecheiría. Také zakladatel novodobých olympijských her Pierre de Coubertin měl na mysli podobné ideály: namísto řeči zbraní závody, namísto šíření smrti oslava síly rovnoprávných soupeřů a jejich oddanosti vlasti a bohům.
Nejen pěstování tělesné zdatnosti a krásy, ale i posvátný mír a myšlenka svobody a rovnoprávnosti všech lidí, národů a ras vedla k obnovení starořecké tradice v moderní době. Za obnovením olympijské myšlenky byl apel na čestné zápasení sportovců a sportovních týmů při dodržování domluvených pravidel, jak to vyjadřuje olympijský slib:
"Jménem všech závodníků slibuji, že vystoupíme na olympijských hrách jako čestní soupeři, poslušni pravidel, která je řídí, za sport bez dopingu a drog, v rytířském duchu pro slávu sportu a čest našich družstev."
Podle původní ideje však nešlo pouze o velkou sportovní slavnost, ale také o slavnost celého lidstva, kde se stírají politické a kulturní rozpory a alespoň na čas se duch fair play přenese i mimo závody. Myšlenka všeřecké sounáležitosti byla vztažena na celé lidstvo. Již po mnoho let tomu tak ale není. Z původně ušlechtilé akce symbolizující sjednocené lidské pokolení se stala vysoce komerční záležitost poznamenaná dopingovými skandály a politickými zájmy. Hostící země včetně těch diktátorských využívají hry k propagandistickým cílům. Různí bafuňáři si udělali z her byznys, jakému není rovno. Že ani při hrách neutichají zbraně v mnoha světových konfliktech, je nabíledni. Inu, jaké lidstvo, takové hry. S tím bychom se snad srovnali, konečně nemusíme olympiádu sledovat.
Současná olympiáda v Pekingu je však od počátku nejen na hraně původního smyslu novodobých olympijských her, ale mnohdy již za hranou. Nejen, že podezření z dopingu straší snad již ve všech disciplínách. Nejen, že v zemi konání nepřestalo pošlapávání lidských práv ani v průběhu her včetně brutálního stíhání disidentů, nejen, že tuto skutečnost ignorovali jak sportovci, tak politici, ale do poslední chvíle byli dokonce ochotni respektovat cenzorské zásahy do informační sítě. Ruský vpád do Gruzie prakticky při zahájení her byl posledním hřebíčkem do rakve ušlechtilé ideje Pierre de Coubertina, byl cynickým výsměchem myšlence olympijského míru a políčkem civilizovanému lidstvu.
A lidé namísto, aby věnovali pozornost smrtícímu záboru jedné kavkazské země a podmanění malého národa mocným soupeřem, jehož sportovní týmy zatím radostně dobývají v Pekingu medaile, raději koukají, kdo dohodí dál čímsi, kdo vyskočí výše, kdo doběhne rychleji. Víte, už je to jedno. Olympiády nové doby a tato zvlášť nemají žádný smysl (snad mají smysl jen pro různé zájmové skupiny, které se na nich obohacují). Zrušme tuto šaškárnu, přestaňme předstírat, že nám jde o ušlechtilou slavnost rozumného lidstva. Zrušme konečně olympiády.
Foto: Reuters
Související články:
František Kostlán: Gruzie: ruské KGBáky opět obhajují zrádci
Richard Sequens: Olympiáda ne-olympiáda, už se tam melou!
