Život ve lži až do konce (Günther Graß)

Kdysi jsem četla Plechový bubínek s opravdovým zaujetím. Je to výborný román. Dnes vidím opět po dlouhé době jméno Güntera Grasse, nositele Nobelovy ceny za literaturu.

V Süddeutsche Zeitung publikoval báseň nazvanou Was gesagt werden muss. Záměrně nebudu komentovat literární úroveň zveřejněného textu.

Originální text Překlad do češtiny

V sedmnácti letech vstoupil Günter Grass do SS. Byl již ve věku, kdy věděl, co dělá a měl své jesné přesvědčení. Jistě to nebyl hlupák, zaslepený mladíček zmatený dobou. Tehdy se psal Günther Graß. Po válce byl zajat Američany, v zajetí strávil asi půl roku a po propuštění se začal psát Günter Grass. A ke své nacistické minulosti se samozřejmě přestal hlásit. Jeho skutečné názory během dlouhých poválečných let asi moc lidí neznalo, jistě si všichni mysleli, že pan spisovatel je zapálený antinacista. Však ve svém nejslavnějším románu ukazuje nacismus hodně nelichotivě. Možná skutečně začal některé věci vidět jinak, nemám důvod mu nevěřit.

(Dokument z Mariánských lázní svědčící o tom, že Günther Graß, příslušník SS-Divize Frundsberg , byl 8. května 1945 registrován Američany jako válecný zajatec)
———-
Ale v něčem se bývalý esesák nezměnil. Verše jeho poslední básně “Proč jen já mlčel jsem, tajil vše tak dlouho…” by snad mohly naznačovat, že již nedokáže nést tíhu svého temného tajemství. Pan Grass však projevuje úplně jinou starost než starost o svou duši: obává se Izraele jakožto největší hrozby světovému míru a žádá, aby se vzdal svých zbraní, aby se vzdal obrany. Íránská hrozba je podle Grasse jen záminkou k vyvolání války. Židé by podle něj měli zůstat vždy jenom pasivními oběťmi určenými k vyhlazení. Propagandistické lhaní fanatického íránského diktátora odhodlaného zničit Izrael bere respektovaný německý autor za své.

Že lhaní nebylo panu Grassovi cizí ani dříve, dokazuje jeho zamlčování faktů v roce 1972. Tehdy cestoval do Izraele a při žádosti o vízum měl jakožto německý státní příslušník narozený před rokem 1928 vyplnit dotazník o své minulosti. Nebylo mu zatěžko lhát. Možná mu nebylo zatěžko lhát Židům, o kterých měl své neměnné mínění snad od sedmnácti let? Život ve lži se mu stal přirozeností. Teprve nyní ve stáří odhaluje - nikoliv zločiny státu Izrael, jak zamýšlel, ale své vlastní nezměněné myšlení, svoji iracionální nenávist… Ovšem bezděky. Jeho celoživotní lež vyplavala na povrch, aniž si to zřejmě nositel Nobelovy ceny přál.

Proškrtané kolonky jsou obrazem Grassovy proškrtané minulosti. Bylo by hezké, kdyby pan spisovatel napsal báseň začínající slovy: “Proč jen já mlčel jsem, tajil tak dlouho pravdu o svém mládí”. Tak jako tak, spisovatelova esesácká minulost, ani celoživotní lhaní levicovým bojovníkům proti Izraeli určitě vadit nebudou, levičáci všech barev starému nacistovi jistě nadšeně zatleskají. Teď jenom čekám, až ze stránek různých médií vyskočí známá jména s plamennou obhajobou básnícího esesáka. Bude zajímavé sledovat, jak se v tom shodnou stránky ryze žumpoidní se stránkami váženými a seriózními. Jedni budou hřímat proti zlovolným Židům, sionistickému spiknutí a židovládě, druzí zabalí své demagogické řeči do elegantních pseudofilozofických klišé. Výsledek bude stejný.
—————————–
Za podrobné informace a archivní dokumenty děkuji Štěpánu Bendovi

Související články:
Günter Grass tvrdí, že jaderná velmoc Izrael ohrožuje světový mír Grass obhajuje svou báseň, Izrael prý může vyvolat světovou válku —————————————