V podvečer 4. září začal podle židovského kalendáře dvoudenní svátek Roš ha-šana, tedy Nový rok, který letos slavíme 5. a 6. září. Bude 1. den měsíce tišri, první den stvoření světa. Letos se začne psát letopočet 5774, tolik let podle tradice uplynulo od počátku tohoto kosmu.
Židovská tradice má ve zvyku spojovat různá výročí do určitých přelomových dní. Proto k 1. tišri, kdy byl stvořen svět, přidává i další památné události: v ten den se narodil patriarcha Abraham, praotec všech monoteistů, racionální objevitel Jednoho Boha a zároveň zosobněná tolerantní a obětavá láska – Chesed. Ve stejný den byl přislíben vytoužený potomek bezdětným ženám Sáře, Ráchel a Chaně. Josef byl v tento den vyveden z egyptského žaláře.
Podle ústní tradice však není 1. tišri dnem stvoření světa, ale přesněji dnem stvoření člověka v rajské zahradě. Počátkem dění je podle judaismu člověk. Letopočet tedy nezačíná prvním dnem stvoření, ale až dnem šestým, kdy počal dialog Boha a člověka. To má silný symbolický význam. Nejde o počátek ve smyslu fyzikálním, ale jde o počátek dějin, které judaismus vnímá jako dialog založený na smlouvě mezi Hospodinem a lidmi. Tehdy po stvoření také pravil Hospodin člověku, že tento den bude dnem soudu.
Během liturgie svátku Roš ha-šana se ozývá naříkavý zvuk beraního rohu, šofaru. Jeho symbolika je bohatá a sám jeho zvuk očišťuje duši a vynáší modlitby do nebes. Představuje prostý prvotní výkřik nitra. Troubení na šofar kdysi doprovázelo korunovaci izraelských králů, dnes vyhlašuje korunování Boha za krále vesmíru. Žalostný zvuk rohu nás vybízí k pokání a k tešuva - návratu k Hospodinu. Také připomíná šofar, který zněl u úpatí Sinaje, když Izrael obdržel na věčné časy Tóru. Přijetí Tóry je svazek, který byl jako manželství uzavřen mezi Hospodinem a Izraelem na hoře Sinaj. A nakonec ohlašuje volání "velkého šofaru", na který Bůh podle modlitby Amida zaduje při příchodu Mesiáše.
Každým rokem se na Roš ha-šana před Soudcem světa otevírají tři knihy. Kniha pro spravedlivé, zvané cadikim gmurim, kniha pro hříšníky, rešajim gmurim, a třetí kniha, pro bejnoniim, tedy pro ty, kteří nejsou ani úplně spravedliví a ani úplně hříšní. Jména spravedlivých i hříšných jsou zapsána bez prodlení, neboť o jejich předchozích skutcích není pochyb. Lidé však většinou nejsou ani zcela dobří, ani zcela zlí a je třeba jejich skutky spravedlivě zvážit.
Od Nového roku následuje deset dní pokání až do svátku Jom kipur, v nichž se má každý věřící srovnat s Bohem i lidmi a dát si do pořádku svědomí. Umění odpouštět je v tradici vysoce oceňováno, naproti tomu neochota k odpuštění je pokládána za hřích. Odpuštění ovšem nelze vynucovat, je vždy dobrovolné a je odpovědí na upřímnou lítost. Odpuštění také znamená vzdát se nejen odplaty, ale již se k provinění bližního nevracet, nedávat mu najevo morální převahu a neponižovat ho. Nelze odpouštět anonymně a bez konfrontace s provinilcem.
Odpustit je možné dva typy hříchů: Zaprvé hřích, který znamená narušení vztahu mezi člověkem a Bohem. Dalším druhem hříchu je provinění narušující vztah mezi lidmi navzájem. Těchto provinění je nutné nejen litovat, ale je třeba je pokud možno napravit, tedy splatit dluhy, veřejně odvolat pomluvy, poskytnout kompenzace za škody a podobně. Samozřejmě k pokání patří i pevný úmysl v budoucnosti již zlé věci nekonat.
Většina z nás spadá do kategorie oněch prostředních, bejnoniim, nejsme ani zcela spravedliví, ani zcela zkažení, ale bojujeme každým dnem s různými silami okolo nás i uvnitř nás. Nyní nastává doba, kdy se máme zastavit a ztišit, litovat svých zlých činů i myšlenek, navštívit blízké a srovnat různé spory. Měli bychom si najít také čas na modlitbu, nebo alespoň na klidné zamyšlení. V tento čas máme v sobě nechat převládnout pokoru a nemáme se stydět poprosit za odpuštění všechny, kterým jsme ublížili.
O tomto dni je zakázáno pracovat, nosit koženou obuv a jiné kožené doplňky, šperky a jiné ozdoby, okázalé šaty. Zbožní muži chodí celý den v bílém oděvu zvaném kitl, který symbolizuje jednak čistotu a jednak pohřební rubáš (jako rubáš tento šat také slouží). Pokání je zdůrazněno dlouhým půstem. Půst v žádném případě nenahrazuje pokání jako takové, je jen duchovní přípravou ke smíření s lidmi a Bohem.
---
