Po upoceném slohovém cvičení pana Zídka v sobotní příloze Lidových novin uveřejněném 10. května mi volalo několik rozhořčených čtenářů tohoto plátku. Mí přátelé přeživší holocaust se cítili uraženi článkem "Proč pomáhat Izraelcům". Musela jsem se vyptat, o co jde, protože již několik let Lidové noviny nekupuji. Kdysi jsem ovšem patřila k horlivým čtenářům těchto novin s tradičním dobrým jménem a skvělou pověstí.
V době, kdy byl tento list na sklonku bolševické éry obnoven a byl ještě pololegální, působili v redakci opravdu zajímaví a originální lidé a celé noviny napomáhaly destruovat zahnívající komunistický režim. Každé číslo jsem tehdy pečlivě přečetla a uschovala. V jedné chvíli se však ukázalo, že Lidové noviny už nejsou ničím jiným než běžným bulvárem. K tomuto prozření, které mi mimochodem ušetřilo nemalou částku na předplatném, přispěl právě jistý pan Zídek.
Vše začalo banálním případem krádeže. Do sobotní přílohy Orientace ukradl nějaký naprosto neznámý redaktor jménem Petr Zídek moji ilustraci z knihy Gilgameš - mýtické drama o hledání věčného života. Obrázek se mu prostě zalíbil, a protože pan redaktor nikdy nic neslyšel ani o autorských právech ani o normální lidské slušnosti, ilustraci si okopíroval a vyzdobil s ní naprostý literární paskvil nějakého svého stejně nevýznamného kamaráda, jehož jméno si už nepamatuji. Poté, co jsem mu napsala velmi slušný dopis a žádala jsem alespoň vyplacení honoráře, dělal blbého a honorář mi odmítl zaplatit. Ani se Zídkovým šéfem nebyla kloudná řeč, ihned bylo jasné, že pan Zídek je jeho chráněnec, který si může dělat, co se mu zachce. Vše skončilo u soudu a Lidové noviny se mi musely omluvit.
Celé to byla trapná situace a byla bych na ni již dávno zapomněla. Protože jsem sama členkou Syndikátu novinářů, za toho takykolegu jsem se dost styděla a domnívala jsem se, že jeho žurnalistická kariéra tak jako tak brzy skončí pro naprostou neschopnost. A najednou, koukněme, kdo to zase dělá vlny? Tak jsem se podívala na několik čísel té skvostné přílohy zvané Orientace. Musím se přiznat, že jsem se dost nasmála, víte, je to takový magazín k sobotní snídani, něco jako byla Haló sobota v Rudém právu. Hlavním tématem je totiž vědecký bulvár, Co to je? Inu lehká směska článků ve stylu hromadné klonování lidí na vojáky, přistání ufounů v Horní Dolní, nález kostry sumerského božstva týmem českých doktorandů, vylíhnutí trojhlavého tučňáka v Maršově nad Úplavicí a takové blbosti. Mezitím jsou pravda serióznější informace, ale jsou to asi třicet let staré objevy, o nichž jsem v dětství ráda poslouchala báječné reportáže ve skvělém rozhlasovém magazínu Meteor. Tehdy to ovšem byly novinky.
Nu což, od snídaňové přílohy nikdo nečeká, že to bude recenzovaný vědecký bulletin. Ke kávičce je lepší nějaké to přistání zelených mužíčků nebo zachovalá mrtvola uruckého krále. Zkrátka čtivo, které si můžete opřít o cukřenku a nic se nestane, když si půlku článku polejete kafem. Po použití máte aspoň velký kus papíru pro případ, že chcete sušit zablácené boty nebo malovat kuchyň. Hloupé ovšem je, když si pan redaktor začne sám o sobě myslet, že je na něco expert. Pan Zídek se už delší dobu z neznámých důvodů pokládá za znalce Předního východu. Tudíž cítí neodolatelné nutkání plodit slohová cvičení o zlém Izraeli, zlých Američanech atd. Tyto pivní moudrosti pak publikuje, neboť mu dosud nikdo nevysvětlil, že bez ohledu na formální vzdělání, kterého se mu prý skutečně na nějaké škole dostalo, není odborníkem na nic, je jen redaktorem, od něhož se čeká, že v různých starých časopisech, na něž se již nevztahují autorská práva (!) vyhledá pár pseudovědeckých špeků do sobotní přílohy.
Přátelé, nevzrušujte se prosím těmi nejapnými bláboly, že Stát Izrael neměl vzniknout, že je hrozbou světovému míru (pamatujete ještě, jak se za komunistů pořád bojovalo za mír?) atd. To by vás mělo rozrušit jen v případě, kdyby to napsal někdo, kdo za rozčilení stojí. Kdyby to napsal odborník, všeobecně uznávaný a ctěný vědec, nebo alespoň čestný člověk, bylo by to jistě smutné, takto je to ale jen k smíchu, protože to je na stejné rovině jako bulvární tlachy o senzačních objevech levotočivého šroubu doplněné ukradenými obrázky. Takové poudačky by neprošly ani jako seminární práce v prvním semestru na vysoké škole, ale možná by neprošly ani na střední škole. Noviny ovšem snesou všelicos, to je známý fakt. Mistr průměrnosti, plagiátor a bulvární pisálek vás přece nemůže rozházet a urazit. Nestojí za pozornost, natož za nějaké analýzy svých omylů a lží. Pro lidstvo by jistě bylo lepší, kdyby ani nevznikl, ale když už k té nehodě došlo, nechme ho žít.
