Zelení hájové

Všimli jste si už, jak raší stromy? Některé už rozprostřely své listy a nastavují je dešťům i sluníčku, jiné se k tomu teprve chystají a váhavě vystrkují zelené prstíčky z pupenů. Buky vybalily své krepové lupínky a chlupatých pouzder a začínají se nadechovat, duby rozvážně vyčkávají a přispávají si s klidem dlouhověkých bytostí. A zatímco se lidé hádají a přou, řeší politiku, trápí se a pracují, všude po lesích se  ze spadaného listí rozsvěcují bílé hvězdičky sasanek a porcelánově kobaltové pohledy podléšek.

V.Tydlitátová

Jestliže je první máj pro někoho časem lásky a pro jiného dobou politických shromáždění, pro mne je to hlavně a především doba, kdy bych měla jít do lesa. A to do listnatého lesa, který v tomto čase ukazuje všechny krásy svého skrytého života. Znáte mallorny? Jsou to elfí stromy z Tolkienovy trilogie, stromy se stříbrnou kůrou a zlatými listy, bytosti stejně zázračné jako odcházející elfové. A právě v této jedinečné době můžeme nalézt mallorny i u nás, když se bukové lesy na krátký čas promění v Lórien.

Položte ruku na kmen buku a ucítíte tiché vzlínání mízy do poslední větvičky, do nejvyššího pupenu v koruně. Stromy dýchají, pijí a dokonce hovoří. Začíná jim nový život, ten starý zetlí spolu s loňským listím a vplyne do půdy. Příroda není laskavá, všude probíhají skryté lovy a zápasy a všude svou kořist uchvacuje smrt. Není na místě vnímat jarní les jako sladkou idylu. A přesto je les vznešený, vše plyne svou cestou v pevném tisíciletém řádu. Když zdvihnete hlavu, uvidíte mezi zelenkavými větvičkami plout bílá oblaka po nebi ještě váhavě modrém. Pod tím vysokým nebem, o kterém moje babička říkávala, že je jako zvon, se všechno naše pinožení zdá malicherné.

Za pár let už o našich zápasech nebude vědět nikdo. Naše bolesti přebolí, radosti vyblednou. A za sto let tady už nebudeme a naše jména budou zapomínána. Jen les poroste dál dokud nepadne pod pilami. I ty stromy, které budou pokáceny, budou ještě mladé, budou v plné síle. Padne i ten buk na kraji mýtiny, do jehož kůry někdo před mnoha lety vyryl srdce s iniciálami A+J. Ale na rozdíl od člověka má strom ještě naději, z pařezu vyraší prut a rozprostře své čerstvé krepové lístky, aby zachytil každý paprsek světla...

Přeji všem čtenářům tohoto blogu krásné jarní dny, rozumný nadhled nad problémy života a dobrou mysl ve všech významech toho slova. Až my tady nebudeme, ještě tady budou stromy.