Zapomenutá velikost Přemysla Pittera

Když probíhala anketa o největšího Čecha, snad poněkud naivně jsem očekávala, že se mezi prvními objeví několik jmen, která jsou skutečně symbolem toho nejlepšího, čím český národ přispěl k světové duchovní elitě. Rozhodně bych mezi největší Čechy zařadila hluboce věřícího pacifistu a humanistu, zachránce dětí trpících následky války, skutečného Evropana v nejlepším smyslu toho slova, Přemysla Pittera. Dnes si připomínáme 113. výročí jeho narození.

Strom P.Pittera v Yad vashemV.Tydlitátová         Ano, jen málokomu dnes to jméno něco říká. Tak už to bývá, že ve světě, který je spíše tržištěm senzací a v němž je velikost měřena spíše profitem než profetií, je jeden z největších Čechů prakticky neznámý. Zajímalo by mě, kolik dnešních takzvaných „vlastenců“, ve skutečnosti šovinistů,  vůbec tohoto světově proslulého pedagoga, publicistu, politika a humanistického aktivistu zná (oni by jej ovšem nejspíš nazvali pseudohumanistou a vysmáli by se mu, nebo by jej proklínali jako multikulturalistu).

        Přemysl Pitter se narodil 21. června 1895 v Praze v křesťanské rodině. Jako dobrovolník se zúčastnil první světové války, při prožitku hrůz bojů se stal pacifistou a hluboce věřícím člověkem. Odmítl střílet na nepřítele a jen o vlas unikl trestu smrti. Od roku 1924 spolu se spisovatelkou a překladatelkou Pavlou Moudrou vydával časopis Sbratření a založil v Praze pobočku mezinárodní organizace Hnutí za mezinárodní smír. Byl zapojen i do Akademické YMCA a spolu s Emanuelem Rádlem do Ligy pro lidská práva. Náležel také mezi přední aktivisty Internacionály odpůrců války, která měla sídlo v Londýně. Propagoval abstinenci, vegetariánství a patřil k ochráncům zvířat. Jeho životním cílem bylo prosazování filosofie praktického křesťanství. Velkou péči věnoval trpícím a postiženým dětem. Už v roce 1924 založil družstvo Milíčův dům na pomoc dětem ulice Žižkova, stejnojmenný útulek se mu podařilo otevřít až v roce 1933. Během války se staral o židovské děti, v Milíčově domě a v Mýtě u Rokycan v takzvané „Zotavovně" se je snažil zachránit před odvozem do vyhlazovacích koncentračních táborů. Od září 1941 navštěvoval Přemysl Pitter židovské rodiny a mnoha lidem, kteří byli odvlečeni, posílal do koncentračních táborů potravinové balíčky a léky. V roce 1944, ještě během války založil Výbor pro pomoc židovským dětem po válce. Pitterova aktivní pomoc lidem v nouzi, jeho ryzí humanismus, odpor ke všem diktaturám a pošlapávání lidských práv měl světový ohlas a spolupracovali s ním i Albert Einstein a Romain Rolland. V roce 1938 pobýval v Londýně, ale neváhal riskovat zatčení a vrátit se do ohrožené vlasti. Jeho přítelkyní, spolupracovnicí a celoživotní oporou byla od roku 1926 spisovatelka Olga Fierzová, velká a ryzí osobnost, s níž vydával časopis Hovory s pisateli.

          Už po osvobození jako člen sociálně zdravotní komise České národní rady zachraňoval židovské, ale také německé děti z koncentračních a internačních táborů a vychovával je pak společně v ozdravovnách, čtyřech konfiskovaných zámcích - Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice. Pro svou ostrou kritiku strašlivých poměrů v internačních táborech, které byly po válce zřízeny pro „nepřátele lidu“, se dostal do ostrého a nebezpečného konfliktu s komunistickým funkcionářem L. Kopřivou. Ihned po únoru 1948 na něj začala důsledně dohlížet Státní bezpečnost a byla mu znemožněna jakákoliv činnost.  Nakonec bylo státní komunistickou mocí rozhodnuto Přemysla Pittera internovat v pracovním táboře v uranových dolech. Těsně před zatčením se Pittrovi podařilo v létě 1951 emigrovat do Západního Berlína. V letech 1951 - 62 působil jako kazatel a pečovatel v emigrantském táboře Valka u Norimberku. Od roku 1962 až do své smrti 15. února1976 v Curychu působil ve Švýcarsku. V emigraci pracoval v krajanském hnutí, byl prvním předsedou Společnosti pro vědy a umění ve Švýcarsku, ve vysílání Svobodné Evropy a byl publicisticky a literárně činný (Mystika křesťanství, 1921, Nové cesty mírové politiky, 1929, Pacifismus a obrana, 1931, Slovo boží dětem, 1947, Domovu i exilu, Londýn 1956, Oheň na zemi (1957), Na předělu věků (1959), Duchovní revoluce v srdci Evropy (Curych 1974), Nad vřavou nenávisti (1996).

           V roce 1975 Přemysl Pitter obdržel čestný doktorát curyšské univerzity, získal řadu vyznamenání a ocenění za svou humanitární, pedagogickou i literární činnost ve Spolkové republice Německo, v Izraeli a po 17. listopadu 1989 i doma, v Československu mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka. V roce 1995 bylo generální konferencí UNESCO 100. výročí narození Přemysla Pittera vyhlášeno za světové kulturní výročí. V jeruzalémském památníku Jad vašem je k poctě Přemysla Portera zasazen památný strom v Aleji spravedlivých.  

Literatura:

• Pavel Kohn: Kolik naděje má smrt, L. Marek, Brno 2000.
• Přemysl Pitter: Na předělu věků, Kruh přátel duchovní obrody, 1959.
• Přemysl Pitter: Nad vřavou nenávisti, Kalich, Praha 1996.
• Přemysl Pitter: Duchovní revoluce v srdci Evropy, Kalich, Praha 1995.
• Přemysl Pitter: Život pro druhé, Paseka, Praha-Litomyšl 1998.
• Tomáš Pasák: Život Přemysla Pittera, Ústav pro informace ve vzdělávání, Pedagogické centrum J. A. Komenského, Praha 1995.
• Olga Fierzová: Dětské osudy z doby poválečné, Spolek přátel mládeže a družstva Milíčův dům, Praha 1992.
• Olga Fierzová: Přemysl Pitter a jeho dílo, in: Nad vřavou nenávisti, Kalich, Praha 1996.

Vyznamenání Přemysla Pittera:

1964 - oficiální uznání izraelské vlády, jeho jméno bylo zvěčněno v Jeruzalémě na Hoře Paměti (Har ha - Zikaron), strom v Aleji spravedlivých
1973 - Záslužný kříž I. třídy Spolkové republiky Německo
1975 - čestný doktorát teologie curyšské univerzity
1976 - medaile in memoriam od společnosti sudetoněmeckých evangelických křesťanů Johannes Mathesius Gesellschaft
1991 - in memoriam Řád T. G. Masaryka

Reakce na obvinění ze strany ředitelství národní bezpečnosti odd.V.ref.3/c, 28. června 1946: http://www.praguecoldwar.cz/reakce_premysla_pittra.htm

Portrét: http://www.rokycany.diakoniecce.cz/poselstvi

Fotografie z Jad vašem: Věra Tydlitátová