Sobotní cesta z města - fotoblog

Tak a dost toho koukání do monitoru! Konec s virtuálními vášněmi! Vezměte si pořádné boty a vyražte někam ven za město. Podzim je nádherná doba pro tichou procházku někde o samotě.

Tak takovéto nádherné staré buky najdete v zámecké zahradě v Březině.

Jejich hladká kůra láká vandaly nebo zamilované nebo zamilované vandaly, aby do ní zvěčnili své vzkazy nebo srdce probodená Amorovým šípem. Ale více kmenům sluší jemné barvy zrněnky a skvrny slunečního světla.  Když na kůru položíte ruku, je jako lidská kůže...

Než modříny opadají, zbarví se do zlata a svítí mezi ostatními stromy jako pochodně.  Tyhle koruny se kývaly ve větru a šuměly, zatímco se všude kolem snášely drobné zlaté lístky z blízkých osik.

Něco září v podrostu, je to dub červený, ještě neopadal a předvádí svou veselou krásu.

Takhle neuvěřitelně se nahromadily velké kapky rosy na jednom spadlém listu, jsou jako perličky a když světlo dopadne pod určitým úhlem, září všemi duhovými barvami.

Kraj cesty ukrývá bažanta a dvě slípky, vznesli se a odletěli o kus dál do suché trávy. Pestrá hlavička bažanta pak vykoukla a sledovala nás, jak odcházíme.

Tak tohle je tajemné místo okraje dubového lesa, ozývají se zde kroky, i když v okolí nikdo není. Nu ano, jsou to padající žaludy, ale než jsem to zjistila, bylo to všelijaké...