Dávám si do nového roku jedno předsevzetí: nebudu se už posmívat choromyslným, kteří hojně exhibují na internetu.
Víte, ono to strašně láká, když si ráno přečtete nějakou tu skvělou zvěst, že na nás padají z letadel jedy, že nějací “havlisté,” které je třeba odhalit a jejich jména sepsat, chystají Nový světový řád, že pan prezident pronesl převratný státnický projev atd. To jsou prostě nahrávky na smeč, jaké se neodmítají. A opilecký výkřik senátorského kandidáta strany madam Bobo byl úplně špičkový.
Ale upozornili mne odborníci, že tyhle výlevy nejsou projevem normální lidské hlouposti, ale často jde o projev závažné duševní poruchy. Ti lidé jsou ubožáci, ostatně i v případě tak dramaticky snížené inteligence, jakou stále častěji předvádějí, by v tom byli nevinně, a proto je neetické se jim posmívat.
Mají pravdu ti psychologové, jdu do sebe. Jako se nesmějeme mrzákům, není vhodné smát se slabomyslým, nebo hysterií, paranoiou či bájivou lhavostí postiženým jedincům. Tito lidé potřebují svůj virtuální prostor naplněný nenávistnými vizemi o démonických nepřátelích neustále usilujících o jejich život, potřebují se ve svých fantaziích navzájem utvrzovat a vybíjet své vnitřní napětí v politikaření, psaní do médií, náboženském blouznění a podobně. Je to jejich terapie.
Samozřejmě všechno začíná být závažnější, pokud stejně postižení vysocí státní představitelé těmto lidem poskytují prostor, nebo je dokonce považují za génie a proroky. Ale ani to nestojí za přílišnou pozornost, šílenců na trůně a jejich chorých rádců, kašparů i katů tato země zažila již více a nakonec jsme je všechny přežili. Talmud říká, že císař Titus měl v hlavě komára velkého jako špaček, my zase říkáme, že má někdo švába na mozku, ale i s tím se dá nějakou dobu vládnout. Havlíček píše, že se dá vládnout velmi dobře i s oslíma ušima. Co je proti tomu nějaký ten mesiášský komplex našich virtuálních přátel na Hradě a v podhradí?
Je také třeba zapomenout na různé nálepkování, zda v případě jejich výkřiků jde o ideologii pravice či levice, paranoické výlevy v posledí době produkují jak levicoví, tak pravicoví komentátoři, nejde totiž o projev žádné ideologie, ale o projev různých neuróz, komplexů a duševních poruch, které se v politice, ideologii, náboženství a různém spikleneckém blouznění pouze vybíjejí.
Pokud tito lidé v takovém či onakém zmatení rozumu produkují své delirické články a nenávistné kampaně založené na lžích, ponechme je ke zkoumání psychiatrům, kde je jejich pravé místo. Já sama se pokusím zdržet se ironických poznámek a raději se zamyslím nad velikostí daru, jímž je zdravý rozum. Ne každý jím byl obdařen a měla bych si ho vážit. Přátelé, při každém pohledu na blouznivé texty oněch ubožáků si namísto posměchu připomínejme, že ne každý se těší zdraví a ne každý je inteligentní a že to je naše opravdové bohatství, i kdybychom neoplývali hmotnými statky a kamarádstvím mafiánských bossů.
A také si musím lépe vážit volného času a neplýtvat jím na zkoumání barvitých halucinací duševně postižených jedinců, přestože mne svým způsobem fascinují. Psychologii jsem sice nestudovala jako svůj obor, ale měla jsem ji šest semestrů a musela jsem z ní dělat také pár zkoušek, proto mne tyto věci pokaždé zaujmou. Ale nerozptylovat se, nechat tyto jevy psychiatrům a věnovat se své práci, to je dobré předsevzetí.
————–
Ilustrační obrázek: Henry Fuseli: Noční můra (1802)
——————————–
