Letos připadá svátek Šavuot na 4. a 5. červen, podle našeho kalendáře je to vždy 6. a 7. sivanu.
Někdy slýcháme, že naše Tóra nás odsuzuje, že je neunesitelným břemenem, že nás činí utrápenými a skleslými. Ale tak mluví jenom ti, kdo Tóru neznají a kdo nerozumějí radosti, kterou Tóra dává. Tóra je největším darem a její smlouva ustanovuje am jisrael – izraelský lid, lid boží.
Svátek Šavuot završuje proces vysvobození z otroctví, vrcholí jím čtyřicetidenní cesta z egyptské nesvobody k rozhodnutí pro Hospodina na hoře Sinaj. To je cesta dávných Izraelců, ale jak ukazují svátky Šavuot, je to také cesta každého jednotlivého člověka, který se připojuje ke smlouvě s Hospodinem. Na hoře Sinaj slíbil Hospodin věrnost svému lidu a naopak jeho lid slíbil, že nevymění Hospodina za nějaký idol. Podle dávného midraše - výkladu nabízel Bůh nejdříve Tóru jiným národům. Jišmael, syn Abraháma a služebné Hagar, odmítl, protože se nechtěl vzdát krádeží, Esav se odmítl vzdát zabíjení a Lotovi potomci si nedokázali představit svůj život bez smilstva. Jen Izrael nabídku neodmítl. Přijal Toru bez výhrad se slovy: “Naase venišma” - Budeme tak konat a budeme se učit.
Tóru však nepřijali pouze Izraelci vyvedení z Egypta. Svátek Šavuot připomíná i přijetí Tóry ženou, která původně patřila k nepřátelům Izraele, ale díky své věrnosti a oddanosti se stala prababičkou krále Davida. V liturgii má o Šavuot významné místo nejen čtení Desatera, ale také čtení příběhu Moábky Rút, která se připojila k lidu Izraele. Podle legendy se také na Šavuot její pravnuk král David narodil a o stejném svátku i zemřel. Podle tradice právě z jeho potomstva bude pocházet Mesiáš.
Izrael přijal Tóru na zcela obyčejné, nevysoké a nevýznamné hoře Sinaj. To aby bylo zřejmé, že pocit výjimečnosti a pýcha nejsou k ničemu ani v životě, ani při studiu. “Za většinou úspěchů lidstva stojí každodenní práce a píle “obyčejných” lidí. Ani okolí hory Sinaj neláká poutníky k usídlení se. Kam oko dohlédne jen samá poušť. Však také člověk, který se rozhodne stát se učencem Tory, musí projít mnohými úskalími a často se musí omezit ve svých tužbách po kariéře a snadném životě. Ještě jedno poučení si můžeme odnést z pouště Sinaj. Tak jako poušť je územím nikoho, nikomu nepatří, tak ani Tóra nikomu nepatří. Každý z ní může čerpat její “živou vodu” a nikdo mu v tom nemůže bránit.”(1)
Moábka Rút, která vstoupila do smlouvy Izraele s Hospodinem, je pramatkou všech konvertitek. Smlouva s Hospodinem a přijetí Tóry jsou otevřené všem. Ale stejně jako Izraelci v poušti a stejně jako Rút prošli dlouhou cestu plnou strádání, cesta k Sinaji je pro každého člověka nelehká. Tóra není laciná. Učenci zdůvodnili, proč byla pro liturgii vybrána kniha Rút, takto: „Aby bylo zřejmé, že Tóra se dává pouze prostřednictvím chudoby a strádání… Proto se na počátku knihy Rút praví: “Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad.“ (Rt 1,1)
Ale tak je to se všemi opravdu cennými věcmi: nejsou za peníze, ale nejsou laciné.
Hezké svátky všem a radost z Tóry především!
--
1. Viz: Šavuot
Obrázek Nahum HaLevi viz: Shavuot
-----------------------------------
