Vzhledem k tomu, že hackeři smazali tento článek určený ke svátku Roš hašana a Jom kipur, vydávám ho znovu k civilnímu Novému roku.
Dávné společnosti v dobách, kdy lidé žili v kmenech a městských státech, kladly velký důraz na nový rok, na každoroční obnovu všeho.
Obvykle si tehdy lidé představovali, nebo dokonce jako herci přehrávali, že všechno končí, starý svět úplně zaniká a nový svět se právě tvoří. Důležité bylo, že ten nový svět byl čistý, zbavený všech zátěží minulého světa a uplynulého roku. Mezi ty zátěže patřily staré a rozbité věci, ale i staré křivdy, starosti a hříchy. Lidé spálili staré hadry, pak si oblékli nové šaty a navzájem si odpustili svá provinění. Nastal restart světa a mohlo se začít znovu s čistým stolem a čistou hlavou.
Židovský Nový rok a následující Den pokání, tedy Roš hašana a Jom kipur v sobě mají symboliku dávných dob, symboliku předělu v čase, kdy je možné začít znovu s čistým štítem. Takovou radikální obnovu potřebujeme všichni a potřebuje ji opravdu celý svět. Někdy s zdá, že už to prostě nejde dál. Problémy a nemoci jsou už téměř nesnesitelné,nevidíme řešení, ani naději. S bližními máme tolik konfliktů, že se zdá lepší spolu ani nemluvit a vůbec se nevídat. Veřejný život nás štve, obáváme se budoucnosti, tohle a ono se už dávno umazalo a rozbilo. Vlečeme s sebou břemeno vlastních i cizích průšvihů a selhání.
A právě pro tento pocit, který znali lidé odpradávna, je důležité připomenout si Nový rok. Vstoupit do předělu, projít očištěním, zbavit se starého, špinavého a rozbitého, ať již jde o věci, nebo o vztahy. Vystoupit z kolotoče omylů, sporů, uražeností, obav a stereotypů. Roš hašana dává příležitost nového počátku. A po Roš hašana máme celých deset dní na to, abychom si stejně zametli ve vztazích mezi sebou i s Hospodinem. Den smíření není jen dnem lítosti nad spáchaným zlem, hlavně je to den nové naděje, nového počátku. Je to den, kdy můžeme znovu pozdravit ztracené přátele, znovu zažít radost v kontaktu s lidmi, těšit se z klidu duše a naděje na příznivý další rok. V tyto dny se všechno obnovuje, možná ne tak nápadně, jako u indiánů, kteří na konci roku spálili vždy své majetky, ale vnitřní světlo každé věci, každého člověka plane novým ohněm.
Prosíme-li o odpuštění všechny, kterým jsme ublížili, je také třeba vědět, že i my máme povinnost odpustit. Kdo neodpustí, sám si odpuštění nezaslouží. Není správné vrtat se ve svých vinách a zabývat se jimi nadmíru, Nový rok a Den smíření jsou obdobím, kdy máme svobodu své konflikty, trapasy, provinění a hříchy prostě odhodit. Existuje hezký zvyk zvaný tašlich: jdeme k řece, nebo k potoku a do vodního proudu odhodíme drobečky z kapes. Tím symbolicky odhazujeme zátěž minulého roku a od vody jdeme osvobozeni. Pojďme letos k vodě a vykonejme toto prosté gesto. Mohou to učinit i ti z nás, kdo na ty náboženské věci moc nedají, nebo ti, kdo nemají možnost navštívit bohoslužbu. Může to udělat úplně každý a má-li děti nebo vnoučata, může je vzít s sebou na nějaké hezké město v přírodě a může jim tento starý zvyk ukázat a naučit jej. Mnohdy jsou to naše děti, které s sebou nesou neunesitelná břemena, s nimiž si neumí poradit. Ukažme jim, že nic není tak zauzlované, aby to nebylo možné rozetnout, a že Hospodin sám chce a umí ukončit staré spory, vyléčit staré nemoci a otevřít dveře naděje, na nás lidech ale je, abychom měli odvahu odhodit staré a začít nové.
--------------------
