Už ani nemá cenu otevírat internet: nic než tanečky okolo vévéček, spekulace a niterné prožitky z politiky. A zatím nám propuklo jaro.
Musím říct, že například jména těch mladých paní, nebo slečen, které nyní vrtí vládou, si pletu, ty dámy vypadají skoro stejně, dvě jsou blondýny, jedna je hnědovláska, bývaly snad kamarádky, teď se prý nějak rozkmotřily. K těm dámám pak nějak patří i nějací pánové, mají stejně oteklé, umaštěné obličeje, jezdí rychle v drahých autech, nevědí, kolik stojí litr mléka, neumějí si vyčistit boty, cosi nám pořád říkají… Lítají v tom miliardy a korupce, vydírání, odposlechy, trestní stíhání, strašení těmi druhými, nadávky, facky, nahrávky, milostné vztahy a vůbec všechno, co patří k úspěšné telenovele. A taky to virtuální příběh je. S naší realitou to nemá co dělat. Jako jsem už zapomněla jméno toho norského prasáka, který střílel po dětech a byl na to hrdý, zapomněla jsem i jména těch našich pimprlat na politické scéně.
Až tahle agónie skončí, a doufám, že to bude co nejdřív, nejspíš se teprve v celé nahotě ukáže bída české politiky, protože najednou nebude alternativa. Nejsou lidi. Dokonce i na prezidenta ohlašuje kandidaturu leckdo, od pátrače po mastných ptácích, až po obtloustlou karikaturu jistého Dolfíka. Od rezortu školství utíká zatím každý, kdo byť jen letmo nahlédl do Dobešovy líhně svérázné personální politiky a geniálních projektů.
Snad by bylo vhodné navštívit Hlavní nádraží a přemluvit nějakého bezdomovce, aby šel dělat třebas ministra, nebo prezidenta, nebo poslance. Bude to obtížné, ale možná to aspoň na měsíc či dva slíbí a až se s podzimkem ochladí, možná to i vezme. A nebo, což je snazší, necháme vládnout zase tu druhou půlku mafie pod jinou hlavičkou. Ono je to vlastně jedno. Nic si nenalhávejme, dohnaly nás hříchy minulosti a žádní blaničtí rytíři nepřijedou. Ostatně byli by hloupí. Zabývat se tímhle pronárodem určitě nechtějí, spát kdesi v jeskyni a snít hrdinské sny je lepší.
Že tady nemáme normální a pořádné lidi, kteří by nebyli zrovna psychopati, zloději, nebo vrazi? Ale máme, někde jsou. Jenže ti na takové hlouposti nemají nejen žaludek, ale ani čas, protože pracují, vychovávají děti, starají se o své blízké. A taky jdou na procházku a radují se z jarní zeleně. Život je totiž jinde než ve virtuálním světě kašpárkovských her o moc.
——————
