Pozdrav do nebes Karlu Čapkovi

Dnes 25. prosince není jen Boží hod vánoční. Uplynulo také sedmdesát let od předčasné smrti největšího českého spisovatele Karla Čapka.

S T. G. Masarykem v r. 1931

Nechci psát vědecká pojednání o jeho životě a díle, jde o osobnost velmi známou, o níž byly napsány opravdu metry publikací a studií, každý list papíru z jeho pozůstalosti byl zpracován a téměž každá hodina jeho života je zmapována. Přesto bych ráda něco málo připojila, nic nového sice, ale v těchto časech opět naléhavého. Někdy se zdůrazňuje podíl veřejné štvanice na smrti spisovatele. Pravda, Karel Čapek zemřel na zápal plic a možná není dobré příliš pateticky zdůrazňovat jiné aspekty. Čapek neměl patos rád a určitě by se mu nelíbil mučednický kýč.

Nesporným faktem ale zůstává, že poslední dny tohoto moudrého, laskavého, toleratního mistra jazyka poznamenala lidská zloba, malost a špína. Čteme-li urážky, které mu čeští lidé posílali v dopisech, nacházíme podobné, ba dokonce stejné výrazy, fráze a sprostoty, jaké dnes nacházíme na jistých webech a v internetových diskusích. Nebudu zde citovat, jsou Vánoce, nebudu jako jindy odkazovat na současné autory, ostatně každý, kdo můj blog čte, ví, o kom mluvím.

Také tehdy stejně jako dnes byla pro tyto lidi demokracie čímsi zavrženíhodným, co lze maximálně dočasně zneužívat k převzetí moci pomocí exploatace svobody slova, shromažďování a spolčování. Také pro tyto lidské hyeny byla slova liberalismus a humanismus nadávkou. Čapkovo vzdělání, rozhled, noblesa, to vše se v českých fašistických plátcích prezentovalo jako povýšenost a pohrdání dělnictvem, pracujícím lidem. I závist si přicházela na své. Spisovatel měl slušný příjem ze svých knih, pro lůzu však to byl příjem bezpracný, nezasloužený, kořistnický. Čapkovo přátelství s "židomilem" Masarykem pak bylo této spodině důkazem zvrácenosti spisovatele a jeho nebezpečnosti pro český národ. Také tito zbabělci se kryli anonymitou stejně jako dnešní neonacisté a fašisté.  Příznačné je, že sice spoře, ale přesto pravidelně se na stránkách dnešních fašistů objevují výpady nejen vůči dnešním demokratům, ale rovněž proti Masarykovi a Čapkovi.  Tato retrospektivní nenávist ukazuje nejlépe, jak prozíravě uměl Čapek odkrývat lži a manipulace fašistické propagandy. Ještě po sedmdesáti letech od své smrti dokáže tyto podvodníky, primitivy a lháře rozčilovat.

Karel Čapek umíral s pocitem marnosti a s vidinou černé budoucnosti. Totalitní režimy, které nenáviděl, ale pominuly a opět alespoň do naší země po padesáti letech přišla svoboda. Jistě by byl rád, ano, kritizoval by tisíce věcí a nepochybně by vtipně glosoval tragikomické stránky naší společnosti, kultury i politiky. Jsem si ale jistá, že by i tuto nedokonalou demokracii hájil proti snahám zničit ji a rozprodat ve jménu obnoveného šovinismu a totalitářských ideologií. Karel Čapek nepsal jenom o štěněti Dášeňce, ale psal i o odpovědnosti svobodného občana.

Martin C. Putna: Katolická prosba Karlu Čapkovi o odpuštění