Židovská tradice počítá s takovým dělením času, aby člověk vycházel ze tmy ke světlu, ze smutku k radosti. Již počátek každého dne (erev) spadá do doby stmívání, den začíná temnotou a završuje se září slunce.
Také o svátku Chanuka přibývá počet zapálených svíček a každým svátečním dnem přibývá světla. Tak to stanovil již moudrý Rabi Hillel, který zdůraznil růst svatosti symbolizované světlem, a překonal tak zvyk rabi Šamaje zapalovat na chanukiji všechny lampy hned prvního večera. Židovská tradice znamená naději, že všechno zlé je v čase, v dějinách překonáváno dobrem, tma světlem, smrt životem.
Stejný důvod bývá vedle jiných uváděn pro zavedení novoroční oslavy na podzim. Současné slavení Roš ha-šana není samozřejmostí, již v Tóře čteme zcela jiný pokyn, totiž počítat čas od měsíce Nisan, který má být počátkem měsíců. Kdysi se slavil Nový rok zjara, v době, kdy se rodila jehňata a kdy země vydala první byliny. V kulturách Mezopotámie, které měly se starým Izraelem mnoho společného, se slavily dva Nové roky, jeden zjara, druhý na podzim. Šlo o počátky různých zemědělských cyklů. Nakonec však v judaismu převážil podzimní termín pro počátek roku, první den měsíce Tišri.
Podzim na lidi působí depresivně, alespoň na severní zemské polokouli znamená úbytek světla a tepla, usínání přírody a příchod chladu, mnohdy symbolicky ztotožňovaného se stářím a smrtí. A tato doba je prozářena Vysokými svátky. Počíná vážnou liturgií Roš ha-šana, následuje deset „dní hrůzy“, které představují soud, potom přichází Den smíření, Jom kipur. Ale po těchto dnech zpytování svědomí se již začíná se slavením Sukot, radostným svátkem původně zasvěceným radostí nad úrodou, který končí Dnem radosti z Tóry, Simchat Tóra. A když temná doba roku vrcholí, zapalují se světla Chanuky. Začátek židovského roku znamená slavnostní a vážné zamyšlení, sestup do hlubiny, blízkost smrti. A z této hlubiny člověk vystupuje ke světlu.
Podzimní svátky vedou člověka ke smíření s Nejvyšším i s ostatními lidmi, ale také mu přinášejí naději. Tma bude překonána světlem, hřích odpuštěním, smrt životem. Konec bude lepší než počátek. V této naději je možné si podzimní tmu patřičně užít, dopřát si čas k duchovnímu růstu a ke sblížení s lidmi. Po čase extrovertních letních prací a radovánek přichází klid, soustředění a čas na rozhovor s Hospodinem. Podzim je nejduchovnější dobou celého roku.
-------
